218 C 66/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní [webová adresa], smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 6. 2021 na základě žádosti žalovaného a po předchozím posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, prostřednictvím webové stránky www žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek. Žalovaný úvěr čerpal, podle potvrzení o provedených platbách vyčerpal částku 5 000 Kč. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou, poplatky za výběry a úroky za příslušná období čerpání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2021, dluh však neuhradil. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. 218 C 66/2022-47 ze dne 2. 5. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 22. 6. 2022 žalobkyně sdělila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI). Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, dále původní věřitel vycházel z údajů žalovaného o jeho příjmech a výdajích. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 6. 2021, potvrzení o provedených platbách, výpisů z účtu žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 16. 6. 2021 původní věřitel [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému převodem na jeho účet dne 16. 6. 2021 částku 5 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradil. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdce žalobkyně (kromě formálního nahlédnutí do výše uvedených databází) zkoumal faktické poměry žalovaného, zejména jeho obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 5 000 Kč na účet žalovaného, však byla prokázána. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalovaného, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele čerpal částku ve výši 5 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaný tuto částku žalobkyni vrátil. Žalovaný tudíž ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil částku 5 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 5 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 752 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 337,92 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.