218 C 76/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 47 808,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 21. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalobkyně podle této smlouvy vyplatila žalované dne 21. 4. 2021 zápůjčku ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku 87 992 Kč, která byla tvořena jistinou půjčky ve výši 28 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 35 992 Kč a administrativním poplatkem ve výši 24 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 467 Kč a závěrečné 60. měsíční splátce ve výši 1 439 Kč. Žalovaná poskytnutou zápůjčku nesplácela, proto dnem 6. 2. 2022 došlo k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 27 681 Kč. Žalovanou částku dále tvoří část obchodního úroku ve výši 7 038 Kč, část administrativního poplatku ve výši 3 200 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 075,34 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 513,83 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 300 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud proto ve věci nařídil jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k žalobě se nevyjádřila, soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 20. 4. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 28 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit půjčenou částku ve splátkách spolu s náklady vzniklými žalobkyni v souvislosti s poskytnutím půjčky ve výši 59 992 Kč, celkem tedy 87 992 Kč, v 59 měsíčních splátkách po 1 467 Kč a 1 závěrečné splátce ve výši 1 439 Kč. Dále byla sjednána úroková sazba zápůjčky ve výši 39 % ročně (RPSN činila 78,6 %). Dále strany pro případ prodlení s úhradou závazku žalované sjednaly smluvní pokutu ve výši určené sazebníkem žalobkyně podle délky prodlení dlužníka, nejméně ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky denně. [příjmení] 28 000 Kč byla žalované vyplacena převodem na účet dne 21. 4. 2021. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila pouze dvě splátky v celkové výši 2 934 Kč. Pokud jde o schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet úvěr nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, kde žalovaná neměla žádné záznamy. Dále vycházela z informací od žalované, a to předložením výpisů z účtu žalované za období předcházející uzavření smlouvy o půjčce, z něhož mimo jiné vyplývá pravidelný měsíční příjem žalované ze zaměstnání ve výši až 41 891 Kč čistého. Žalobkyně též provedla lustraci dokladu totožnosti předloženého žalovanou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Z předložených dokladů pak soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Výplatními lístky byla doložena čistá mzda žalované ve výši 41 891 Kč za listopad 2020, 23 588 za prosinec 2020 a 24 140 Kč za leden 2021. Z výpisů z bankovního účtu žalované za období od 1. 1. 2021 do 30. 3. 2021 bylo zjištěno, že ve sledovaném období byl na účtu na konci ledna 2021 vykázán zůstatek ve výši 434,98 Kč, na konci února 2021 ve výši - 174,59 Kč a na konci března 2021 ve výši - 130,87 Kč. Žalovaná splácela úvěry od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů nejméně ve výši 1 730 Kč, 1 615 Kč a 936 Kč měsíčně (další platby nebyly jednoznačně identifikovány). Z účtu byly prováděny především bezhotovostní platby, obrat na účtu za leden 2021 přesahoval 43 000 Kč, za únor 2021 přesáhl 112 000 Kč a za březen 2021 více než 31 000 Kč. Z výpisů z účtu není zřejmé, zda a v jaké výši platila žalovaná poplatky za bydlení, telefon, dopravu či další pravidelné výdaje. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na svůj dluh uhradila jakoukoliv další částku kromě výše uvedených dvou splátek. 4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o zápůjčce (podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o zápůjčce písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a zjistila, že v rozhodné době nebyla účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše mzdy žalované. Pokud jde o výdaje žalované, tyto byly vždy vyšší, než příjem žalované ze zaměstnání, zůstatky na účtu byly minimální nebo záporné. Žalovaná v době před poskytnutím zápůjčky měla nejméně tři jiné úvěry. Z výpisů z účtu nevyplývá, jaké výdaje vznikaly žalované na bydlení, stravu, dopravu a další obvyklé náklady. Žalobkyně vyšla pouze z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, kde žalovaná uváděla průměrné měsíční výdaje 10 000 Kč měsíčně na pravidelné splátky půjček a 3 000 Kč měsíčně na ostatní výdaje kromě nákladů na bydlení. Náklady na bydlení nebyly vyčísleny, dále žalovaná uvedla, že má jedno dítě do věku 26 let bez vlastního příjmu. Výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně jsou zcela evidentně neúplné, nemohou pokrýt potřeby nejméně dvou osob, výše nákladů na bydlení nebyla zjištěna vůbec, navíc žalovaná při běžném příjmu kolem 24 000 Kč měsíčně byla již významně zatížena splátkami jiných úvěrů. Za tohoto stavu je zřejmé, že údaje o výdajích žalované byly zjišťovány pouze formálně či vůbec a nebyly žádným způsobem ověřovány. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet, s ohledem na další úvěrové zatížení žalované neměla být další zápůjčka vůbec poskytnuta. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši 28 000 Kč, uhradila pouze 2 934 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku tudíž trvalo bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve výši 25 066 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalobkyni byl současně přiznán úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího od zesplatnění, přičemž za období od zesplatnění do 4. 5. 2022 byl úrok kapitalizován částkou 710,08 Kč. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, protože žalobkyni nelze přiznat nároky vyplývající ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci jen částečný úspěch.