218 C 83/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO])) uzavřela dne 19. 10. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaná převzala finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 8 592 Kč, která je tvořena kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná byla podle smlouvy povinna úvěr splatit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, počínaje od měsíce následujícího po podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na den 19. 12. 2020. Žalovaná zaplatila pouze částku 6 650 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022. 2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Podle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných dalších závazků 4 910 Kč, byla tedy schopna splácet předmětný úvěr. Tato tvrzení byla doložena žádostí o úvěr a oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („ o. s. ř“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2019, karty zákazníka/žádosti o úvěr, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 19. 10. 2019 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 592 Kč, tj. celkem se zavázala zaplatit 18 592 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 14 splátkách po 1 328 Kč měsíčně. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze 6 650 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr ze dne 19. 10. 2019. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedla, že je svobodná, má 1 děti, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně (doloženo oznámením o přiznání dávky SSP), jiný příjem neuvedla. Běžné výdaje na bydlení a výdaje domácnosti byly vyčísleny celkovou částkou 6 590 Kč měsíčně, použitelný příjem, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji byl 4 910 Kč. Žádné doklady k doložení tvrzených výdajů předloženy nebyly. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalované. K žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o výdajích žalované a nelze tedy ověřit, zda poměry žalované byly skutečně takové, jak uváděla (zvláště když žalovaná byla na rodičovské dovolené a její jediný příjem činil 11 500 Kč měsíčně). Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalované nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele převzala částku ve výši 10 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradila 6 650 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 3 350 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142, odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak v souvislosti s tímto řízením žalované žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.