220 C 213/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela dne 17. 5. 2019 s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti 30 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal peníze vrátit a zaplatit kapitalizovaný úrok (sjednaný ve výši 15 % ročně), poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek ve výši celkem 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč Poslední splátka byla splatná dne 17. 7. 2020. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však dosud zaplatil pouze 3 984,01 Kč, z čehož na jistinu připadlo 1 974,15 Kč a na příslušenství 2 009,86 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 19. 7. 2021 postoupena na žalobkyni. Ta nyní vedle jistiny 28 025,85 Kč požaduje nezaplacený kapitalizovaný smluvní úrok 2 513,14 Kč, nezaplacený poplatek za poskytnutí úvěru 13 649,99 Kč, nezaplacené náklady na vyhodnocení úvěru 2 588,72 Kč, nezaplacený inkasní poplatek 5 014,29 Kč, úrok za období od 18. 7. 2020 (první den prodlení žalovaného) do 11. 6. 2021 ve výši 3 777,73 Kč (příslušenství činí dohromady 27 543,87 Kč), smluvní pokutu za stejné období ve výši 9 192,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 28 025,85 Kč za stejné období ve výši 2 077,75 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 28 025,85 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 14. 2. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 27 543,87 Kč (příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku) a smluvní pokuty ve výši 9 192,48 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 5. Dne 17. 5. 2019 podepsal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti (silniční motorová doprava) od [právnická osoba] ve výši 30 000 Kč. Téhož dne [právnická osoba] a žalovaný podepsali smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] kterou se [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 15 % z jistiny (v kapitalizované výši za dobu splácení 2 888 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč splatných do měsíce od podpisu smlouvy (první splátka); do měsíce od úhrady první splátky a nejpozději do dvou měsíců od podpisu smlouvy (druhá splátka); a měsíc po splatnosti bezprostředně předcházející splátky (třetí a další splátka). Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Peníze žalovaný převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem na smlouvě. 6. Dne 9. 8. 2021 (viz poštovní podací arch) odeslala [právnická osoba] žalovanému oznámení o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 7. Dne 20. 10. 2021 (viz poštovní podací arch) odeslala žalobkyně žalovanému výzvu před podáním žaloby, kterou žádala zaplacení dlužné částky do 1. 11. 2021. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Společnost [anonymizováno] se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (což i učinila), zatímco žalovaný se zavázal jej vrátit spolu se zaplacením úroků a poplatků (které je také třeba považovat z právního hlediska za úrok, neboť jde o ve své podstatě o úplatu za poskytnutí úvěru). Úvěr a úroky byly splatné ve splátkách, z nichž poslední byla splatná dne 17. 7. 2020. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena na žalobkyni (k čemuž postačuje, že byl žalovaný o postoupení podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku vyrozuměn [právnická osoba], viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně se nyní domáhá pouze zaplacení jistiny, na kterou žalovaný zaplatil celkem 1 974,15 Kč. Se zaplacením zbytku jistiny je tedy žalovaný počínaje následujícím dnem po splatnosti v prodlení. Od téhož dne současně žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto prvním výrokem žalobkyni vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit jistinu a zákonný úrok z prodlení (zčásti v kapitalizované výši). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 10. Prvním výrokem soud řízení zčásti zastavil co do úroku ve výši 27 543,87 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 192,48 Kč, neboť žalobkyně ještě před začátkem jednání vzala žalobu v tomto rozsahu zpět (§ 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.). 11. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 146 odst. 2 větou první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran, resp. zavinění vzniku nákladů soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně svým zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení, v tomto rozsahu by tedy měl žalovaný právo na náhradu nákladů proti žalobkyni (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Naopak ve zbytku žalobkyně uspěla, a proto by poměrná náhrada nákladů řízení připadla žalobkyni (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož k žalobkyní zaviněnému zastavení řízení došlo ve větším rozsahu, než žalobkyně uspěla, měl by právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů žalovaný. Tomu ale žádné náklady řízení nevznikly, žádný z účastníků řízení proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku za žalobu doměřený do výše podle položky [číslo] písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s položkou 2 bodem 2 přílohy k tomuto zákonu, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.