221 C 199/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná byla přihlášeným držitelem televizního přijímače, nedostála však své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek za dobu od ledna 2019 do prosince 2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků je žalovaná přihlášena jako držitel přijímače od června 2017, odhlášení není evidováno. Tomu odpovídá i specifikace dluhu za období od ledna 2019 do prosince 2020. V té době činil televizní poplatek částku [částka] měsíčně. Žalovaná byla podle předloženého dopisu a doručenky vyzvána k zaplacení dluhu upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na televizním poplatku zaplatila více, než připouštěla žalobkyně, ani že by přijímač odhlásila před uplynutím rozhodného období nebo že by splňovala podmínky pro osvobození od televizního poplatku. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že u žalované byl zjištěn úpadek, který byl řešen oddlužením. Věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů, tj. do [datum]. Žalobkyně pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaná byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení i od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 4. Podle ustanovení § 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač”). Poplatníkem televizního poplatku je podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní, případně drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač. Každý poplatník má ohlašovací povinnost, za poplatníka se ale podle § 3 odst. 4 uvedeného zákona považuje i osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, ledaže písemným čestným prohlášením oznámí opak. 5. Podle ustanovení § 7 odst. 2 uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle odst. 2 citovaného ustanovení osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána po právu pouze částečně. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za období od ledna 2019 až prosinec 2020. Poplatek za měsíc leden až červen 2019 však nemohl být přiznán, neboť tato pohledávka žalobkyně vznikla v době, kdy mohla a měla být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení, což však žalobkyně neučinila, přičemž následně žalovaná splnila podmínky oddlužení a na tuto pohledávku se tedy vztahuje rozhodnutí o osvobození žalované od placení pohledávek. Žaloba tedy byla co do částky [částka] představující dlužný poplatek za období od ledna 2019 do června 2019 zamítnuta. Výrokem I. bylo žalobě vyhověno co do částky [částka] představující dlužný poplatek za období od července 2019 do prosince 2020. Žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z částky [částka], tedy [částka]. Co do zbytku, tj. částky [částka], představující úrok z prodlení z částky [částka], byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].