222 C 130/2022-23 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 300 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24. 2. 2011 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 15 000 Kč, avšak žalovaný v rozporu se smlouvou nevrátil z půjčené částky část ve výši 300 Kč splatnou nejpozději dne 20. 3. 2012. Žalobkyně se domáhá pouze vydání nezaplacené jistiny, nikoliv dalších nároků ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2012 byla pohledávka z půjčky postoupena žalobkyni, žalovaný ničeho dalšího nezaplatil ani k výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělil, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 24. 2. 2011 a z potvrzení o plnění bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalovanému vyplatil v hotovosti půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 189 Kč ve 12 měsíčních splátkách. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na půjčku zaplatil více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 14 700 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění. 4. Soud na prokázaný skutkový stav aplikoval dle § 3028 odst. 1, 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ právní předpisy účinné v době uzavření a porušení smluvního vztahu, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“). 5. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena shora uvedená smlouva o půjčce, na základě které žalovaný obdržel půjčku ve výši 15 000 Kč a zavázal se jistinu vrátit do 20. 3. 2012, což zcela nesplnil, když zaplatila pouze částku 14 700 Kč. Soud proto podle § 657 obč. zák. ve spojení s § 3028 odst. 1, 3 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 300 Kč. Platností ujednání o úroku za poskytnutí půjčky se soud pro nadbytečnost nezabýval. 7. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku, a to v souvislosti s prodlením se zaplacením půjčky ve smluvené době splatnosti, když žalobkyně nepožadovala úrok z prodlení za celou dobu prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 Kč sestávající z částky 600 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.