222 C 2/2022-43 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 060 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21. 8. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 20 000 Kč, avšak žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila z půjčené částky jistinu ve výši 12 060 Kč splatnou nejpozději dne 20. 8. 2007. Žalobkyně se domáhá pouze vydání nezaplacené jistiny, nikoliv dalších nároků ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka z půjčky postoupena žalobkyni, žalovaná ničeho dalšího nezaplatila ani k výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělila, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 21. 8. 2006 bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalované vyplatil v hotovosti půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu spolu s poplatkem (kapitalizovaným úrokem) v 52 týdenních splátkách splatných od 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaná netvrdila a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na půjčku zaplatila více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 7 940 Kč. 4. Soud na prokázaný skutkový stav aplikoval dle § 3028 odst. 1, 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ právní předpisy účinné v době uzavření a porušení smluvního vztahu, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“). 5. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (smlouva o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 o. z. na žalobkyni), a žalovaným byla uzavřena shora uvedená smlouva o půjčce, na základě které žalovaná obdržela půjčku ve výši 12 000 Kč a zavázala se jistinu vrátit nejpozději do 20. 8. 2007, což zcela nesplnila, když zaplatila pouze částku 7 940 Kč. Soud proto podle § 657 obč. zák. ve spojení s § 3028 odst. 1, 3 o. z. uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 12 060 Kč. Platností ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky se soud nezabýval. 7. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., byla žalované dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, částečně kapitalizovaný, tak, jak uvedeno v I. výroku rozsudku, a to v souvislosti s prodlením se zaplacením půjčky ve smluvené době splatnosti. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 060 Kč sestávající z částky 900 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.