223 C 167/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 4. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 82 000 Kč. Žalovaný však neplnil podmínky smlouvy, když úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr automaticky zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován oznámením ze dne 21. 11. 2018. Nová jistina úvěru sestává z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění. Nová jistina takto činila 95 984,94 Kč. Žalovaný se pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru do zaplacení, přičemž výše nesměla přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020, č. j. 121 C 22/2019 – 76, již byla žalobkyni mj. přiznána smluvní pokuta do 17. 9. 2019 ve výši 17 968,70 Kč. S ohledem na přetrvávající prodlení žalovaného se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 60 096 Kč od 18. 9. 2019 do 26. 5. 2022, tj. částky 21 534,30 Kč, jelikož žalovaný neuhradil, přestože byl upomínán, ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ke sdělení soudu, že věc bude s ohledem na vývoj judikatury posuzována co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a za situace, kdy žalobkyni nebyla poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění, žalobkyně ničeho dalšího neuvedla. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 18. 4. 2018 se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 82 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 5 476 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 108,79 % ročně. Splatnost měsíčních splátek byla určena k 17. dni každého kalendářního měsíce. Smlouvou byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů (čl. 6, 6.2 smlouvy), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po zesplatnění) za dobu od následujícího dne po zesplatnění do úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se spotřebitel ocitne v prodlení se splátkou či její částí o délce 65 dnů. Z oznámení ze dne 21. 11. 2018 bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Z formuláře hodnocení klienta, výplatních lístků a výpisu transakcí na účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že je svobodný, má základní vzdělání, žije sám v nájmu, pobírá čistou mzdu 19 500 Kč měsíčně od zaměstnavatele [právnická osoba], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Jedná se o jeho jediný příjem. Náklady na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně a jeho jiné výdaje činí 200 Kč, dále již splácí žalobkyni splátku 1 832 Kč. Žalobkyně dále počítala s částkou životního minima ve výši 3 410 Kč a rezervou 1 000 Kč, celkové náklady proto představují částku 8 442 Kč. Další splátky, spoření a výdaje nebyly uvedeny. Žalovaný doložil pracovní poměr na dobu neurčitou a výši příjmů od zaměstnavatele zaúčtovaných na účtu v únoru 2018 v částce 21 719 Kč, v březnu 2018 v částce 18 873 Kč a v dubnu 2018 v částce 20 895 Kč. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení částky 21 534,30 Kč do 15 dnů od odeslání dne 26. 5. 2022. 4. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č. j. 121 C 22/2019 – 76, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2020, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 561,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 61 593 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 8,93 % ročně z částky 60 096 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 315 417 Kč. Co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 251,69 Kč, částky 800 Kč, smluvní pokuty 8 729,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 688 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, co do úroku ve výši 75,92 % ročně z částky 20 637,25 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 66,99 % ročně z částky 6 0069 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 315 417 Kč, byla žaloba zamítnuta. Výrokem III rozhodl soud o nákladech řízení. Soud po provedení dokazování uzavřel, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 82 000 Kč, žalovaný vrátil žalobkyni pouze 21 904 Kč, žalobě proto bylo co do rozdílu poskytnutých a vrácených prostředků vyhověno (60 096 Kč). Soud dále přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu za prodlení ve výši 1 497 Kč Smluvní úrok byl shledán nepřiměřeným a žalobkyni tak byl přiznán pouze ve výši obvyklé 8,93 % ročně z částky 60 096 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení. Jako přiměřenou soud posoudil smluvní pokutu, tuto však přiznal pouze z částky 60 096 Kč za období od 23. 11. 2018 do 17. 9. 2019 v částce 17 968,70 Kč, co do zbytku 8 729,32 Kč byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na skutečnost, že žaloba byla taktéž zamítnuta co do kapitalizovaného úroku v částce 15 251,69 Kč, jelikož nebylo v řízení zjištěno, jakým procentem byl úrok počítán a tedy zda byla jeho výše přiměřená (proto z této částky nemohl soud přiznat ani smluvní pokutu). Kromě uvedeného byl žalobkyni přiznán také zákonný úrok z prodlení. Soud uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 18. 4. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu, podle níž mu poskytla úvěr ve výši 82 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 5 476 Kč spolu s dalšími sjednanými nároky vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, což neučinil, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení. Žalobkyni byly nároky ze smlouvy částečně přiznány rozsudkem zdejšího soudu citovaným shora. V tomto řízení se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za další období, kdy žalovaný neuhradil dlužnou novou jistinu úvěru, tedy z přiznané jistiny 60 096 Kč za období od 18. 9. 2019 do 26. 5. 2022. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřen