225 C 89/2022-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 15 855 Kč z titulu dlužného příspěvku a nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník v období od 4. 5. 2020 do 15. 7. 2020, od 25. 9. 2020 do 3. 4. 2021, provozoval vozidla zapsaná v registru vozidel, aniž by měl sjednanou pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za provoz vozidel. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku avšak bez úspěchu. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení příspěvku ve výši 6 278 Kč a 8 977 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 2 x 300 Kč v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 6 278 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení a z částky 8 977 Kč od 8. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádři. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný v období od 4. 5. 2020 do 15. 7. 2020 vlastnil vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka] a v období od 25. 9. 2020 do 3. 4. 2021 vozidlo Škoda Fabia, [registrační značka], tato vozidla byla zapsána v registru vozidel jako provozovaná a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti (důkaz: výpis z Centrálního registru vozidel, kupní smlouva ze dne 29. 8. 2018 a 6. 4. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků a nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 6 278 Kč přípisem ze dne 28. 1. 2021 a ve výši 8 977 Kč přípisem ze dne 23. 9. 2021 a upomínán o zaplacení byl 6. 5. 2021 a 31. 12. 2021 (důkazy: výzva k zaplacení ze dne 28. 1. 2021 a 23. 9. 2021 + informace o zásilce od České pošty, upomínky ze dne 6. 5. 2021 a 31. 12. 2021 + informace o zásilce od České pošty, doručenka), přičemž žalovaný dluh neuhradil. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2022 a 2. 2. 2022 (důkazy: předžalobní upomínky + informace o zásilce od České pošty). 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném k datu provozování vozidla. 6. Podle § 4 zákona o odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. (odst. 1) Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst. 2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu (odst. 7). 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako vlastník od 4. 5. 2020 do 15. 7. 2020 a od 25. 9. 2020 do 3. 4. 2021, provozoval předmětné vozidlo zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednanou pojistnou smlouvu. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvků a nákladů mimosoudního vymáhání vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvách dostatečně popsala důvod vzniku nároků, vyčíslila výši příspěvků i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároků u soudu. Výše příspěvků je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 2x 300 Kč. Soud tak žalobě vyhověl. 9. Vzhledem k prodlení žalovaného s peněžitým plněním soud přiznal žalobkyni také požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě by náklady řízení byly přiznány žalobkyni, která měla ve věci úspěch. Z informačního systému soudu však bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno řízení ve skutkově a právně stejné věci sp. zn. [spisová značka] za pojistné období od 9. 10. 2019 do 31. 1. 2020, od 27. 12. 2019 do 4. 8. 2020, od 25. 2. 2020 do 31. 5. 2020 a od 14. 7. 2020 do 22. 11. 2020 na základě žaloby podané v roce 2022 a sp. zn. [spisová značka] za pojistné období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020, od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 a od 5. 8. 2020 do 31. 12. 2020, v nichž jí byla náhrada nákladů řízení přiznána. Žaloba v souzené věci byla podána též v roce 2022, žalobkyně tak mohla podat jedinou žalobu najednou, což neučinila, a vznikly jí tak náklady, které nebyly vynaloženy účelně, a to včetně soudního poplatku. Na takový procesní postup má žalobkyně právo, avšak náklady, které s takovým postupem žalobkyni vzniknou, nelze přenášet na žalovaného. Proto soud o těchto nákladech rozhodl jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.