228 C 119/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 29. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla dne 4. 6. 2019 žalované 20 000 Kč, která se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit úrok 30 553 Kč a administrativní poplatek 18 000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 143 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vyžádala si informace od žalované, zejména výpisy z účtu, výplatní pásky a formulář příjmů a výdajů. Výdaje žalované vyhodnotila žalobkyně (na základě výpisů) svým skóringovým systémem průměrně na částku 10 138,40 Kč (z toho 500 Kč na bydlení), zatímco příjmy na částku 15 211,24 Kč. Rozdíl po odečtení splátek tak činil 3 904,06 Kč, což je více, než životní minimum. Žalovaná zápůjčku nesplácela řádně a včas, a proto ji žalobkyně ke dni 16. 7. 2020 zesplatnila. Dosud na svůj dluh zaplatila jen 6 858‬ Kč. Žalobkyně konkrétně požaduje tyto nároky: jistinu (19 390 Kč), úroky (20 105 Kč), administrativní poplatek (2 400 Kč), úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek (183,04 Kč), úrok z prodlení po zesplatnění do 28. 6. 2022 (8 308,35 Kč), úrok z prodlení ve výši 8,25 % částky 48 745 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,5 % denně z jednotlivých dlužných splátek do zesplatnění v kapitalizované výši 2 650 Kč, smluvní pokutu za prodlení po zesplatnění do 28. 6. 2022 ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 7 350 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 850 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne 29. 5. 2019 smlouvu [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 20 000 Kč na její bankovní účet a žalovaná se zavázala jej vrátit a zaplatit administrativní poplatek ve výši 60 × 300 Kč a úrok ve výši 45 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 1 143 Kč. 5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila, že proti žalované není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a její občanský průkaz, který žalovaná předložila (viz jeho kopie) je platný (viz elektronický výpis ze systému uzavírání smluv). Dále si vyžádala výplatní pásky žalované, podle kterých měla v březnu a dubnu 2019 čistou mzdu 3 000 Kč (k výplatě 0 Kč) a 11 260 Kč (k výplatě 0 Kč). Dále jí žalovaná předložila výpisy ze svého účtu za únor až duben 2019, podle kterých měla mzdu (jde o platby od zaměstnavatele Veřejné stravování CZ, jméno odpovídá výplatním páskám) 13 864 Kč, 13 815 Kč a 13 920 Kč. Počáteční zůstatek činil v únoru 2019 – 198,50 Kč a konečný 10,31 Kč a v dalších měsících pak - 79,03 Kč a - 50 Kč. V každém z měsíců měla žalovaná kromě toho ještě řadu neprovedených plateb z důvodu nedostatečných prostředků na účtu: v únoru 2019 šlo o platby zhruba ve výši celkem 500 Kč, v březnu 2019 zhruba 2 300 Kč a v dubnu 2019 zhruba 4 050 Kč. V únoru 2019 přišla žalované platba 3 000 Kč od [právnická osoba] Credit. 6. V nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání 13 000 Kč na dobu neurčitou. Měsíčně splácí půjčku 3 000 Kč a má průměrné měsíční výdaje 3 000 Kč. Bydlí v nájmu a nemá žádné vyživované osoby. 7. Podle výpisu z účtu žalobkyně (číslo je shodné jako ve smlouvě) byla dne 4. 6. 2019 z tohoto účtu na účet žalované (číslo je opět shodné jako ve smlouvě) zaplacena částka 20 000 Kč. 8. Podle vyčíslení pohledávky a přehledu úhrad splátek žalovaná žalobkyni uhradila celkem 6 858 Kč. 9. Dne 17. 7. 2020 (viz podací lístky) odeslala žalobkyně žalované na dvě adresy oznámení o zesplatnění podle smlouvy [číslo] jimiž ji vyzvala k zaplacení 50 729,35 Kč do 15. 8. 2020. 10. Dne 24. 5. 2022 (viz podací lístky) odeslala žalobkyně žalované na dvě adresy předžalobní upomínku z téhož dne, kterou žádala zaplacení dluhu 72 896,71 Kč z výše uvedené smlouvy do 14. 6. 2022. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 20. Soud má za to, že žalobkyně řádně nep