228 C 34/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 3. 2017 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména tak, že si vyžádala doklady o příjmech žalované (pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu); opatřila výpisy z databází NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku a kopii občanského průkazu žalované; provedla hodnocení klienta a vyžádala si prohlášení žalované. Poskytnutý úvěr žalovaná včas a řádně nesplácela, a proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalobkyně se nyní domáhá toliko smluvní pokuty za období od 11. 7. 2018 do 26. 1. 2022 ve výši 8 854,04 Kč. Poukázala též na to, že ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] již byl nárok na smluvní pokutu na základě téže smlouvy již žalobkyni pravomocně přiznán za předchozí období. V zájmu zachování právní jistoty by tedy měl být žalobkyni přiznán i nyní. 2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně plně uznává. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Dne 13. 3. 2017 žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 167,72 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 4 433 Kč. Dále byla mj. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. K zesplatnění celé jistiny úvěru, včetně do té doby přirostlých úroků dojde podle smlouvy automaticky při prodlení delším než 65 dnů se zaplacením splátky. Jako bydliště žalovaná ve smlouvě uvedla adresu [adresa žalované]. 5. Před podpisem smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. V prohlášení klientů ze dne 13. 3. 2017 žalovaná mj. uvedla a svým podpisem stvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, není proti ní vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku a veškeré informace, které poskytla, jsou pravdivé. Dále si žalobkyně vyžádala výplatní pásky žalované za leden a únor 2017, dle kterých měla čistou mzdu 29 608 Kč a 30 184 Kč, a pracovní smlouvu žalované podle které byla od 1. 7. 2015 zaměstnána na dobu neurčitou u [obec] spořitelny s místem výkonu práce v [obec]. Žalobkyně si též od žalované vyžádala výpisy z účtu u [obec] spořitelny, které potvrzují příchozí mzdu (výdaje zde nejsou uvedeny) a dále výpis z dalšího účtu žalované u mBank, na kterém byl zůstatek 1 121,52 Kč (zřejmě z března 2017, dle datace zprávy v tomto výpise), a na nějž měl být úvěr podle smlouvy vyplacen. Žalovaná také doložila potvrzení o inkasu z posledně uvedeného účtu na částku 4 500 Kč pro žalobkyni. Žalovaná rovněž předložila svůj občanský průkaz a vyplnila a podepsala hodnocení klienta. V něm uvedla, že má u žalobkyně souběžně další čtyři úvěry, příjmy má jen ze zaměstnání v čisté výši 29 146 Kč, výdaje činí na ni samotnou 3 410 Kč (životní minimum), na tři děti 5 000 Kč, na splátky u žalobkyně 11 236 Kč, na bydlení (inkaso) 2 000 Kč a na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) celkem 1 000 Kč. Dále prohlásila, že je rozvedená, nesdílí domácnost s partnerem a má vlastní bydlení. V prohlášení je ručně psaná poznámka„ inkaso doloženo“. Žalobkyně konečně žalovanou prověřila v databázi SOLUS, kde žalovaná neměla záznam (viz výpis ze SOLUS) a nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle kterého měla žalovaná skóre 216, tj. nejnižší kategorie I. (zahrnuje interval skóre 166 až 320): vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán (viz výpis z NRKI). 6. Oznámením ze dne 23. 11. 2017 žalobkyně žalované sdělila, že došlo k okamžitému zesplatnění dle smlouvy o úvěru. 7. Předžalobní výzvou odeslanou dne 26. 1. 2022 (viz poštovní podací arch) žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu ze smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru. 8. Zdejší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], rozhodl o nárocích žalobkyně vůči žalované z téže smlouvy o úvěru. Dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a byla platně uzavřena smlouva o úvěru mezi účastníky, s výjimkou ujednání o úrocích, které soud s ohledem na jejich výši shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Prvním výrokem tak žalobkyni přiznal nevrácenou část jistiny úvěru (33 997,24 Kč), náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované (1 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (3 × 499 Kč za prodlení se splátkami) a 9 648,96 Kč (pokuta na základě ujednání, které je předmětem nynější věci, za dřívější období), úrok ve výši 9,97 % z nevrácené jistiny od 25. 11. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení. Druhým výrokem soud žalobu v části nemravného úroku z prodlení zamítl a třetím výrokem rozhodl o náhradě nákladů řízení. První výrok nabyl právní moci dne 18. 12. 2018 a druhý a třetí dne 10. 6. 2019. 9. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10. 6. 2019, shora uvedený rozsudek zdejšího soudu v napadené části výroku II. a ve výroku III. potvrdil. Proti rozsudku zdejšího soudu podala odvolání pouze žalobkyně, a to jen proti části druhého výroku, kterým byl zamítnut úrok do výše 10,03 % ročně (tj. žádala úrok v celkové výši 20 % ročně) a dále zamítnuta odpovídající část kapitalizovaného úroku. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem zdejšího soudu o neplatnosti ujednání o úroku pro rozpor s dobrými mravy. Nesouhlasil však s posouzením platnosti smlouvy o úvěru jako celku. Dospěl – na rozdíl od zdejšího soudu – k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Poukázal zejména na to, že žalovaná měla jediný příjem ve výši 29 146 Kč měsíčně. Za situace, kdy žalovaná měla tři děti, u nichž je třeba předpokládat výdaje spojené s jejich potřebami, běžné výdaje domácnosti (nájemné, úhrady elektřiny a plynu apod.) a běžné výdaje měsíční výdaje domácnosti, nebyla její schopnost splácet měsíčně 4 433 Kč reálná, a to zvláště za stavu, kdy žalovaná žalobkyni splácela na další závazky celkem 11 236 Kč. Žalobkyni též bylo známo, že se v případě žalované jedná již o čtvrtou úvěrovou smlouvu, kterou účastnice uzavíraly. Z těchto důvodů byla podle odvolacího soudu smlouva o úvěru neplatná jako celek. Odvolací soud tedy v napadené části potvrdil rozsudek zdejšího soudu jako věcně správný, byť z jiných důvodů. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2048 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský