229 C 151/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 2 069 Kč z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne 20. 11. 2018 žalovaný cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], ačkoli neměl platný jízdní doklad, čímž mu vznikla povinnost uhradit nejen jízdné ve výši 52 Kč, ale také přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 1 052 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení. Právní předchůdkyně svou pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země]. Tato společnost pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ač k tomu byl vyzván. 2. Dále měl žalovaný dne 30. 9. 2016 cestovat dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], ačkoli neměl platný jízdní doklad, čímž mu vznikla povinnost uhradit nejen jízdné ve výši 17 Kč, ale také přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 1 017 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení. Právní předchůdkyně svou pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země]. Tato společnost pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 5. 2017 postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ač k tomu byl vyzván. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. 5. Ve vztahu k nároku žalobkyně na jízdné ve výši 52 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, který žalobkyně požadovala za jízdu žalovaného dne 20. 11. 2018, bylo zjištěno následující. Z potvrzení o nedodržení SPPO a tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 11. 2018 využil přepravních služeb právní předchůdkyně bez platné jízdenky, pročež mu právní předchůdkyně účtovala jízdné ve výši 52 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 000 Kč za uvedenou jízdu. 6. Žalobkyně dále předložila Rámcovou smlouvu o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, ze které vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se dohodly, že v budoucnu uzavřou smlouvy o postoupení pohledávky vzniklé právní předchůdkyni žalobkyně z titulu porušení přepravního řádu právní předchůdkyně žalobkyně. 7. Dále žalobkyně předložila Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Z této smlouvy však není patrno, kdy byla uzavřena ani číslo této smlouvy, neboť tyto údaje jsou začerněny. Ze seznamu pohledávek bylo toliko zjištěno, že v seznamu postoupených pohledávek je jako postoupená pohledávka označena pohledávka za žalovaným ve výši 1 052 Kč. Z předložených listin však nevyplývá, k jaké konkrétní smlouvě jsou tyto přílohy přílohou, neboť, jak bylo uvedeno, ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] není patrno její datum uzavření ani žádné další označení (např. číslo smlouvy). Smlouvu o postoupení pohledávek tak nelze spárovat s předloženými seznamy postoupených pohledávek. Žalobkyně neprokázala postoupení pohledávky ve výši 1 052 Kč ze společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Stejná situace je i stran Smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní, kdy z této smlouvy je sice patrno datum uzavření smlouvy, a to dne 27. 2. 2020, ale již nikoliv žádné další označení zejména číslo smlouvy, a proto tuto smlouvu o postoupení souboru pohledávek opět nelze spárovat s předloženými seznamy postoupených pohledávek. Z předžalobní výzvy pak s ohledem na shora uvedené nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. 8. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně vzdala možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně doplnění tvrzení a předložení důkazů prokazujících postoupení pohledávky z její právní předchůdkyně na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně z uvedené společnosti na žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. 9. Ve vztahu k nároku žalobkyně na jízdné ve výši 17 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, který žalobkyně požadovala za jízdu žalovaného dne 30. 9. 2016, bylo zjištěno následující. Z oznámení o závadách, z potvrzení o nedodržení SPPO a z cenového tarifu [právnická osoba] soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalovaném zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. Přechod pohledávky za žalovaným nejprve na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] se sídlem ve [příjmení] [jméno] a posléze na žalobkyni byl prokázán smlouvami o postoupení pohledávek z původního věřitele [právnická osoba] 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění účinném ke dni přepravy žalovaného. 11. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč, s účinností od 1. 5. 2013 částku 1 500 Kč. 12. Podle ust. § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 13. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Ve vztahu k jízdě žalované dne 20. 11. 2018 soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že je ve věci aktivně věcně legitimována, když neprokázala postoupení pohledávek podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ze své právní předchůdkyně na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], od které měla následně pohledávky nabýt. 15. Ve vztahu k jízdě žalovaného dne 30. 9. 2016 soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný vstoupil do dopravního prostředku a vznikl mu tak závazek zaplatit jízdné. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se na výzvu pověřené osoby nemohl prokázat platným jízdním dokladem, porušil přepravní podmínky a vznikla mu též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle platných smluvních přepravních podmínek dopravce. K zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byl žalovaný vyzván na místě, a tedy následující den se dostal do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je u obou účastníků v zásadě shodný a lze tedy spravedlivě požadovat po účastnících, aby si každý nesl své náklady sám. 17. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.