25 C 43/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] na lince metra C hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci písemně vyjádřil tak, že se na daném místě nevyskytoval, někdo se prokázal občanským průkazem, který je zřejmě falzifikát. Argumentoval tím, že v uvedený den měl občanský průkaz s jinou trvalou adresou a zaplatil za jízdné žalobkyni na období od [datum] do [datum], což doložil fakturou. Při jednání zpochybnil pravost svého podpisu na zápisu o provedené přepravní kontrole. 3. V návaznosti na písemné vyjádření žalovaného vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky uvedené ve výroku I. Nově tak požadovala pouze zaplacení částky 50 Kč. Soud tak rozhodl ve smyslu § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o částečném zastavení řízení výrokem I. rozsudku. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. V daném případě žalobkyně v řízení s ohledem na zpochybnění pravosti podpisu samotným žalovaným, který se lišil od jiných podpisů žalovaného v soudním spise, neunášela v kontextu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, břemeno důkazní. Soud tak měl v úmyslu na jednání žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby prokázala, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní tvrzeného data. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl (výrok II.). 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení vzdal (výrok III.).