130 C 7/2023-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala žalované částky s odůvodněním, že pro žalovanou na základě její objednávky ze dne [datum] [číslo] vyrobila komponenty (podle pokynů žalované tyto sestavila, obrobila, svařila a nalakovala), objednané zboží dodala a cenu díla vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] ve výši žalované částky, splatnou dne [datum]. Žalovaná pohledávka byla utvrzena uznáním dluhu ze dne [datum]. Ohledně zaplacení této částky byl mezi účastnicemi sjednán dne [datum] splátkový kalendář, který však nebyl žalovanou dodržen. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani po předžalobní výzvě žalobkyně. 2. Ve věci byl zdejším soudem dne 22. června 2023 pod sp.zn. [číslo jednací] vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává, neboť proti žalobkyni má pohledávky způsobilé k započtení z jiných obchodních případů (a to pohledávku ve výši 71 342,21 Kč z titulu marně vynaložených nákladů na dopravu materiálu z Ruska do České republiky, která nebyla realizována a ušlý zisk ve výši 150 000 Kč, který by žalovaná získala prodejem tohoto nedopraveného materiálu). 3. Ve věci se konalo dne [datum] ústní jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Věc tak byla projednána v její nepřítomnosti. V rámci jednání žalobkyně doplnila tvrzení, že na žalovanou pohledávku byla dne [datum] uhrazena částka 30 976 Kč. Dále žalobkyně částečně uznala žalobní obranu žalované (započtení pohledávky ve výši 71 342 Kč z titulu marně vynaložených nákladů na dopravu materiálu, která nebyla realizována) a navrhla částečně zastavit řízení co do částky 102 319 Kč. 4. Soud ve věci provedl následující dokazování. 5. Z faktury [číslo] ze dne [datum], splatné [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala služby spočívající v „ dokončení výroby – sestavení, svaření, vibrování, obrobení, lak – včetně dopravy“ v částce 365 976 Kč. Z návrhu splátkového kalendáře žalované z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná navrhla hradit svůj dluh ve výši 486 665 Kč ve splátkách po 81 000 Kč, přičemž se jednalo o dluh vztahující se mimo jiné i k neuhrazené faktuře [číslo]. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] bylo žalovanou uhrazeno 30 976 Kč na úhradu dluhu vyúčtovaného fakturou [číslo]. Z listiny nazvané Inventura pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 335 000 Kč z důvodu nezaplacené faktury [číslo] vystavené [datum]. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 7. Žalovaná dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 335 000 Kč vzniklý v důsledku neuhrazené splatné faktury [číslo] jíž bylo vyúčtováno zhotovení strojírenských komponentů objednaných u žalobkyně žalovanou. 8. Podle § 2053 zák.č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Právně soud hodnotil spor za použití výše citovaných ustanovení občanského zákoníku. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, tj. na žalovanou, která musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaná však procesní aktivitu v tomto směru již nevyvinula, k ústnímu jednání se nedostavila; v podaném odporu pouze obecně žalobkyni vytknula nedostatečnou konkretizaci dodaných strojírenských komponentů a poukázala na skutečnost, že žalobkyně dodání objednaných komponentů neprokázala. 11. Žalobkyně v průběhu jednání zohlednila žalobní obranu žalované spočívající v započtení její pohledávky vůči žalobkyni ve výši 71 342 Kč a dále pak zohlednila částku 30 976,60 Kč uhrazenou žalovanou před podáním žaloby a svou žalobu vzala co do částky 102 319 Kč zpět. 12. Co do částky 102 319 Kč soud řízení na návrh žalobkyně v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. částečně zastavil. 13. Co do zbývající částky 263 658 Kč soud dospěl s ohledem na výše uvedené k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná žalobou uplatněnou pohledávku vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou [datum], písemně uznala co do výše i důvodu, má se tedy za to, že žalovaný dluh ke dni [datum] trval; žalovaná ve sporu ani netvrdila, ani neprokazovala, že by tomu bylo jinak. Vzhledem k prodlení žalované se zaplacením náleží žalobkyni i úrok z prodlení z částky 263 658 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za období od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 44 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 595 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 299 Kč a paušální náhrady nákladů účastníka podle § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb., a to ve výši 1200 Kč za čtyři úkony ve věci (návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání a účasti na jednání před soudem); 44 % z celkových nákladů řízení pak činí 8 595 Kč.