20 C 18/2023-391 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobci se domáhali určení, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – bytový dům, k.ú. , jméno FO, (dále jen „služebný pozemek“), je zatížen věcným břemenem – služebností cesty ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – bytový dům, k.ú. , jméno FO, (dále jen „panující pozemek“), spočívajícím v oprávnění každého vlastníka panujícího pozemku vjíždět na služebný pozemek, a to v rozsahu dle geometrického plánu zajištěného soudem, vymezujícího nezbytný rozsah cesty. Návrh odůvodnili tak, že ve věci je dán naléhavý právní zájem, neboť právo odpovídající věcnému břemenu není v katastru nemovitostí vyznačeno a tudíž vzniká nejistota v právních vztazích mezi účastníky. K rozhodným skutečnostem uvedli, že žalobci a) až ch) nabyli panující pozemek od žalobce f) v roce 2022, žalobce f) předmětný pozemek nabyl v roce 2005 od právních předchůdců , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří nabyli pozemek v roce 1991 dohodou o vydání věci. Žalobce f) nabyl nemovitost s informací od právních předchůdců o existujícím právu věcného břemene, které bylo vykonáváno od nepaměti bočním vjezdem ze sousedního pozemku. Uvedli, že vjezd vozidly na dvůr nemohl být realizován jinak než bočním vjezdem a zřejmě se jednalo o integrální součást od doby výstavby. Daný vjezd byl užíván jak právními předchůdci žalobce f) tak samotným žalobcem f) až do podzimu 2021 při přesvědčení, že jim oprávnění náleží. V minulosti byla řešena možnost formálního zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí se současným řešením práv a povinností stran, aby došlo k jednotě faktického a právního vztahu. O oprávnění tehdejšího vlastníka panujícího pozemku nebylo pochyb a jednalo se pouze o formalitu spočívající v zápisu existujícího práva, což plyne mimo jiné z požadavku na jednotnou dlažbu propojující obě nemovitosti. Těmto jednáním předcházelo územní rozhodnutí z roku 2007, ve kterém je kladen požadavek na zachování stávajícího vjezdu ze dvora panujícího pozemku. I přes předchozí přísliby nedošlo k zápisu práva, a jelikož právní předchůdce služebného pozemku nechtěl vyčkávat s převodem bytových jednotek, přestal poskytovat součinnost. Následně byla na služebném pozemek umístěna brána při vjezdu, která zabránila dalšímu výkonu práva, tento stav nebyl ani na výzvu žalobce f) odstraněn ani nedošlo k jiné dohodě. Žalobci mají za to, že na základě výše uvedeného došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, neboť žalobce f) a jeho právní předchůdci nerušeně užívali boční vjezd a vjížděli na služebný pozemek po celou dobu vlastnictví panujícího pozemku, jednalo se o historické uspořádání vztahů v místě, žalobce f) a jeho právní předchůdci byly v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem o tom, že jim právo náleží. K právnímu titulu výkonu práva žalobci uvedli, že dobrá víra žalobce f) byla založena na základě informace od právních předchůdců, kterou obdržel při převodu vlastnického práva k panujícímu pozemku, ve spojení s faktickým stavem a historickou existencí vjezdových vrat. Žalobce f) neměl důvod pochybovat o projevech vůle, se kterými je spojen vznik věcného břemene. V pochybnostech pak platí, že držba je oprávněná. Žalobci mají tak za to, že právo bylo žalobcem f) vydrženo po uplynutí zákonné lhůty deseti let v roce 2015, pro případ mimořádného vydržení pak v roce 2019. Jelikož nebylo možno s žalovanými nalézt společnou dohodu, žalobci se obrátili na soud.2. Žalobci na výzvu soudu doplnili svou žalobu tak, že s výkonem práva bylo započato nejpozději v roce 1912 a to neomezeně, což má plynout z historické dokumentace, zejména z přípisu datovaného k 1912, v té době nebyly sjednány podmínky omezující rozsah, četnost či způsob výkonu. Od té doby byl vjezd užíván kontinuálně k zásobování. Takto byl vjezd využíván i právními předchůdci žalobce f) a samotným žalobcem s informací, že tímto způsobem je vjezd využíván desítky let. Užívání vjezdu žalobce f) realizoval vjezdem vozidla a to i v době výstavby na služebném pozemku, tímto způsobem obsluhovali panující nemovitost i řemeslníci popř. byl takto vyvážen komunální odpad. S vjezdem bylo počítáno i v době výstavby bytového komplexu na služebném pozemku, což plyne z dohody žalobce f) s , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, zmíněné v protokolu o nahlížení spisu. Ve výkresech stávajícího bytového domu je vjezd zakreslen a bylo s ním počítáno, stavební úřad tento vjezd respektoval, byla zde předávána informace o užívání vjezdu, nikdo nerozporoval ani nebránil faktickému stavu. Z těchto okolností žalobce f) dovozuje dobrou víru v držení práva odpovídajícího věcnému břemeni. K právnímu titulu držby práva žalobci uvedli, že se jedná o předávanou informaci o vykonávaném oprávnění postupně mezi vlastníky po řadu desítek let, žalobci si nejsou vědomi uzavření jakékoliv úplatné či bezúplatné dohody ve vztahu k vjezdu do dvora a proto se musí jednat o výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni. Později naopak zástupce žalobců tvrdil, že právní titul plyne z dohody uzavřené na přelomu 19. století mezi tehdejšími vlastníky, další konkrétní tvrzení soudu neposkytl.3. Žalobci dále při jednání uvedli, že vjezd byl žalobcem f) a právními předchůdci v letech 1991 až 2021 využíván na denní bázi, k bližší realizaci výkonu práva s ohledem na realizaci stavby v letech 2008 - 2021 na služebném pozemku uvedl, že průjezd byl možný po celou dobu výstavby a to na základě dohody žalobce f) se stavbyvedoucím. K dohodě o výkonu práva žalobci uvedli, že jednání probíhala kontinuálně v letech 2006 a 2007 mezi žalobcem f), p. , jméno FO, a , tituly před jménem, , obsahem bylo zachování práva vjezdu a samotného vjezdu ze dvora panujícího pozemku. Právní předchůdci služebného pozemku byli srozuměni s právem vjezdu a respektovali ho, což má plynout dle žalobců z nerušeného faktického výkonu. Toto srozumění bylo i ve vztahu k právnímu předchůdci žalovaných , jméno FO, spol. s.r.o.4. Žalovaní 1-7, 9-31, 33-52, 55-62 a vedlejší účastník se prostřednictvím svého zástupce vyjádřili k nároku žalobců tak, že jej v plném rozsahu neuznávají. Především uvedli, že žalobci a) až ch) vyjma žalobce f) netvrdí žádné rozhodné skutečnosti k vydržení či nabytí práva a již z tohoto důvodu by měla být žaloba zamítnuta. Tvrzení žalobce f) jsou pak účelová, neboť žádnou držbu práva neměl, ostatním žalobcům jakožto developer před prodejem bytových jednotek vjezd do dvora jednostranně deklaroval a čtyřem žalobcům v prohlášení vlastníka vyčlenil část dvora k výlučnému užívání, ačkoli dle stavebního povolení mělo být parkování zajištěno jinde a dvůr panujícího pozemku nebyl stavebně určen jako parkoviště. Žalovaní a vedlejší účastník jsou přesvědčeni o tom, že nedošlo k vydržení věcného břemene z důvodu neuplynutí nepřerušené držby trvající deset let, žalobci tvrdí, že byl vjezd užíván odnepaměti, avšak nejméně do roku 1988 se nacházel na služebném pozemku hostinec, přes který nebyl žádný přístup k panujícímu pozemku, přičemž dvory byly od sebe odděleny zdí. Fotodokumentace neprokazuje jakékoliv užívání pozemku, není z ní zřejmé, kdo a kdy vybudoval vjezd a tedy nemůže být dokladem o nepřetržitém užívání, přičemž ani případné chování způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni, ještě neznamená, že dochází k držbě věcného břemene. Žalobce f) nemohl objektivně vykonávat vjezd přes služebný pozemek nejpozději v době výstavby bytového domu od roku 2008, žalovaní zpochybňovali faktický výkon práva i před rokem 2008. Žalovaní prostřednictvím společenství vlastníků jednotek v rámci dobrých vztahů vždy umožnili na žádost přístup k panujícímu pozemku, jednalo se o jednorázové povolení k vjezdu pro účely údržby a prací, nikdy nesouhlasili s trvalým výkonem práva a žádost o zřízení věcného břemene byla zamítnuta i shromážděním společenství. Žalobce f) měl umožněn přístup dle žalovaných pomocí výprosy a to pouze v rozsahu potřebných stavebních prací a snaží se proměnit tuto výprosu v trvalé právo, ačkoli nemohl mít za to, že mu vzniklo právo odpovídající věcnému břemeni. Věcné právo neplyne ani z jednání s p. , jméno FO, , jednatelem právního předchůdce, naopak z dopisu plyne, že tato jednání byla přerušena, žalobce nepředložil ani jinou dohodu. Držba věcného břemene neplyne ani z převodních smluv. Z opatrnosti žalovaní namítají rovněž promlčení práva s ohledem na dobu faktické překážky výkonu práva, petit rovněž považují za neurčitý, neboť neobsahuje rozsah věcného břemene.5. Žalovaný 54) se k nároku žalobců vyjádřil tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Odkázal na vyjádření zástupce žalovaných a dále uvedl, že v jednání žalobce f) spatřuje nepoctivost, neboť pokud by mu právo náleželo, měl jej nechat zapsat. V tuto chvíli je nárok promlčený, pokud kdy existoval. V převodních smlouvách není zmínka o převodu věcného břemene, přičemž žalobce a), g) a ch) nemají dle zástupce aktivní legitimaci a nemohlo na ně při