207 C 107/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 127,40 Kč s dlužným smluvním úrokem vyčísleným za období od [datum] do [datum] ve výši 808, 447 Kč, s dlužným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 3 362,94 Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 22,4 % ročně z částky 24 429,40 Kč od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že mezi [právnická osoba] (dále též„ banka“), jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o [anonymizováno] úvěru, konkrétně [anonymizováno] o [anonymizována tři slova] [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace jeho závazků vůči bance a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 121 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke 20. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 22,40 % p.a. Žalovanému byl poskytnut úvěr 162 226 Kč a stanovena pravidelná měsíční splátka ve výši 3 453 Kč. Celková výše pohledávky, kterou banka za žalovaným měla, se konsolidací nezměnila, došlo pouze ke snížení splátky jednotlivých dluhů. Žalovaný úvěr řádně nedoplatil. Při zesplatnění úvěru činila zbývající jistina 24 429,40 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku [právnická osoba], a. s., tato společnost pohledávku dále postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobkyní nijak nevyjádřil ani neučinil žádné z jeho tvrzení sporným a zcela rezignoval na svoji obranu v této věci. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobkyně i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili. Zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tak nemohl účastníky poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti tvrzení a označení důkazů k prokázání případných tvrzení. Takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], spisová značka [spisová značka]). Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 3. Z předložených listinných důkazů, a to z úvodního listu [anonymizováno] smlouvy o postupování pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne [datum], pěti oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] lišících se mezi sebou adresou pro doručování žalovanému, vyrozumění o postoupení pohledávky bankou ze dne [datum] a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] 3 [rok] vzal soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba], (dále jen„ banka“), postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba], a. s., která následně postoupila pohledávku žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován, a to na všechny dostupné kontaktní adresy. Žalobkyně ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též „o. z.“) prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Tím je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum], akceptace tohoto návrhu ze dne [datum] a z [anonymizováno] o ukončení čerpání úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že banka se žalovaným uzavřela smlouvu, dle které banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 178 400 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal celkovou částku ve výši 162 226 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku splatit, a to ve 121 měsíčních splátkách v celkové výši po 3 453 Kč zahrnující anuitní splátku ve výši 3 354 a poplatek za správu úvěru ve výši 99 Kč. Úrok z úvěru činil 22,4 % ročně. Nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný splatil více ani že by dlužná částka jistiny byla v jiné výši než 24 429,40 a u dlužných poplatků v jiné výši než 698 Kč. 5. Z prohlášení banky ze dne [datum] soud dále zjistil, že v případě předmětného úvěru nebyla posuzována bonita žalovaného, neboť žalovanému nebyl poskytnut žádný další úvěr ani předepsány další platby, ale jednalo se toliko o optimalizaci stávajících závazků žalovaného vůči bance za účelem snížení splátek. 6. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby soud zjistil, že poplatek za upomínku, respektive za výzvu k uhrazení dluhu činil 500 Kč. 7. Z produktových podmínek soud zjistil, že porušení smlouvy o úvěru nastane mj. v situaci, kdy je klient v prodlení s jakoukoliv splátkou jistiny, úroků, poplatků či jiných výloh banky, přičemž pokud dojde k porušení smlouvy je banka oprávněna již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků klienta vůči bance prohlásit za okamžitě splatné. Rovněž bylo zjištěno, že úrok z prodlení se klient zavázal hradit ze všech částek nesplacených ve lhůtě splatnosti, které se tak staly součástí jistiny. 8. Z výpisu pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že poslední platba byla na účet připsána dne [datum] ve výši 3 000 Kč. 9. Z upozornění banky na neuhrazení dlužné částky ze dne [datum] soud zjistil, že banka žalovanému sdělila, že k uvedenému dni vykazoval úvěrový účet dlužnou částku ve výši 29 298,78 Kč, a vyzvala jej k zaplacení uvedené částky do 7 kalendářních dnů. Dne [datum] pak došlo k zesplatnění úvěru. Z přehledu podacích čísel k výzvě k uhrazení dluhu pak vyplývá, že uvedené upozornění bylo žalovanému odesláno. 10. Z pěti předžalobních výzev ze dne [datum] a seznamu odeslaných předžalobních výzev vzal soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to na všechny dostupné kontaktní adresy. Zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. V řízení ostatně nebylo vůbec rozporováno, že by žalovaný řádně vyzván nebyl, ani nevyšlo najevo nic, co by takové možnosti nasvědčovalo. 11. Soud v projednávané věci podle § 3028 odst. 3 o. z. aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obchodní zákoník“). 12. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 13. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se danou částí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 14. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit zaplatit úroky. 15. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 16. Podle § 365 obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku v rozhodném znění je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 18. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud právní závěr, že mezi bankou, jakožto právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, jež podléhá režimu tohoto zákona v souladu s § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, a to s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 o.z. Žalobkyně se stala v souladu s § 1879 o.z. věřitelem pohledávky. [příjmení] svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, když umožnila žalovanému čerpat sjednanou výši úvěru. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. [příjmení] pak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila celý zůstatek úvěru. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z § 497 obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 502 o