208 C 166/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení revolvingového úvěru, který žalovaný čerpal postupně formou převodu peněz na účty, které uvedl ve smlouvě o úvěru, a formou plateb prostřednictvím platební karty. Dále se žalobkyně domáhá smluvního úroku ve výši 26,28%, kapitalizovaného ve výši 17 543,62 Kč po zákonnou dobu a poté úroku ve výši 15 % a zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal formou platební karty, převodem na sdělené účty a nákupem zboží u obchodníka. Úvěr na zboží byl splatný ve splátkách po 491 Kč měsíčně se splatností do každého 22. dne v měsíci počínaje dnem [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky. Výplata finančních prostředků dne byla prokázána výpisem čerpání a splátek, ze kterého vyplývá, že celkem žalovaný na základě rámcové smlouvy vyčerpal částku 85 803 Kč, uhrazeno bylo 42 865,13 Kč. 4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 26,28 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu v zákonné výši a poplatky. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil více, než obsahovala její tvrzení, soud proto vycházel z toho, že úvěr v celém rozsahu zaplacen nebyl. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 8. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 67 187,52 Kč po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. 9. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Protože smluvní pokuta je požadována i sjednána ve výši, kterou umožňuje § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, bylo i co do této smluvní pokuty žalobě vyhověno. 12. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. Rovněž úroky ve výši 26,28% ročně jsou přiměřené úrokovým sazbám komerčních bank v době uzavření smlouvy o úvěru, jen zohledňují větší rizikovost klientů nebankovních poskytovatelů úvěru, bylo i co do kapitalizovaných úroků po dobu do 90 dnů od splatnosti ve smluvní výši a poté ve výši zákonného úroku z prodlení (§ 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.) vyhověno. 14. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005), je třeba se přidržet dolní hranice, zejména jde-li 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 315,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 187,52 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč.