209 C 16/2023-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 11. 3. 2022 uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že k uzavření smlouvy mezi ní a žalovaným došlo prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný prostřednictvím webových stránek požádal o poskytnutí úvěru, poskytl údaje o sobě, žalobkyně mu zaslala nabídku k uzavření smlouvy, prověřila jeho totožnost a posoudila jeho úvěruschopnost. K prověřování schopnosti úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že toto u žadatelů o úvěr provádí tak, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, činí dotazy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a prostřednictvím registru SOLUS. Dále činí dotazy na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík. Podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává jejich věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další údaje. Teprve na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že schválená výše úvěru 30 000 Kč byla odeslána z jejího účtu na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] dne 11. 3. 2022. Mezi účastníky smlouvy byly sjednány také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán úrok pevnou částkou 1 470 Kč. Kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaný si 2 krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což se platí poplatek 2 970 Kč. V průběhu trvání smlouvy žalovaný uhradil dne 11. 4. 2022 částku 1.00 Kč, dne 11. 5. 2022 částku 1.00 Kč, dne 13. 6. 2022 částku 8 612 Kč a dne 14. 7. 2022 částku 2 868 Kč. Protože se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, byl žalobkyní informován o výši dluhu a následně vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Žalobkyně v této souvislosti žalovanému účtovala smluvní pokuty a také účelně vynaložené náklady. Zároveň žalovanému vyúčtovala jednorázovou smluvní pokutu vypočtenou jako 10% z nezaplacené jistiny a úroků. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou nereagoval. Ke dni sepsání žalobního návrhu žalobkyně eviduje pohledávku za žalovaným ve výši 36 500 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 27 498 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 5 880 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje úroky z prodlení z dlužné částky. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předsmluvní informaci, úvěrovou smlouvu, výzvu před zesplatněním včetně podacího archu, výzvu ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, předžalobní výzvu včetně podacího archu, výpis z bankovního účtu, opis výpisu proplacení smlouvy, splátkový kalendář, sazebník poplatků a kopii osobního dokladu žalovaného a potvrzení o provedené platbě. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny, spolu s omluvou do spisu ještě zaslala potvrzení o provedené platbě. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. 4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také k návrhu žalobkyně dotaz na banku žalovaného. 5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně skutečně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které zaslala na jeho účet dne 11. 3. 2022 částku 30 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že účastníci si ve smlouvě skutečně dojednali v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení (že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, zkoumá, zda má žadatel i jiné úvěry, pokud ano, zda tyto splácí). Žádná konkrétní tvrzení k tomu, jaké údaje o osobní a majetkové situaci žalovaného zjistila, žalobkyně neuvedla. A nezaložila v tomto směru do spisu k důkazu ani žádné listiny, respektive pokud listinou prokazující majetkovou situaci žalovaného měl být detail – informace o jeho účtu č. [bankovní účet], pak v kolonkách„ disponibilní zůstatek, účetní zůstatek a výše konkokorentu“ nejsou vyplněny žádné cifry. Soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení, a zejména pak k doložení listinných důkazů (zpráv, potvrzení, výpisů z účtů aj.). Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, a to přes to, že si musela být vědoma možných následků takového svého jednání. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému, a žalobkyně sama v žalobě uvedla, že žalovaný jí vrátil celkem pouze částku 11 482 Kč, o zbývající částku ve výši 18 518 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, kdy tuto částku žalobkyni nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost částku žalobkyni uhradit částku 18 518 Kč plus úrok z prodlení z této částky, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení žalovaného beze sporu došlo (§ 1970 o.z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že žádnému z úča