209 C 161/2022-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kdy na základě Smlouvy žalovaný obdržel v místě svého bydliště hotovost ve výši 30 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání celkem ve výši 25 776 Kč sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkem se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit ve 14ti měsíčních splátkách po 3 9084 Kč částku 55 776 Kč. Splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost následujících splátek byla sjednána předpisem splátek, celková splatnost závazku připadala na den 31. 3. 2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a své finanční situaci (včetně údajů o zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výdajů). Žalovaný také předložil listiny a doklady k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Původní věřitel pak na základě těchto údajů a listin shledal žalovaného způsobilého úvěr splácet a úvěr mu poskytl. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Uhradil pouze částku celkem ve výši 17 000 Kč rovnající se čtyřem řádně uhrazeným splátkám. Tyto splátky byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na jistinu byla alokována částka 8 600 Kč, na smluvně sjednané příslušenství částka 8 400 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 38 776 Kč představující součet zůstatku jistiny ve výši 21 400 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 17 376 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 31. 3. 2021. Ode dne 1. 4. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu s tím, že původnímu věřiteli vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a také právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že dne 4. 4. 2022 mezi ní a původním věřitelem byla uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 s účinností ke dni 28. 7. 2022. Celková hodnota pohledávky za žalovaným ke dni postoupení činila 64 321,25 Kč, žalobkyně po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného učinila rozhodnutí ku prospěchu žalovaného neuplatnit některé postoupené sankční poplatky a požaduje nesplacenou jistinu 21 400 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 464,15 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 10 219,60 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 938,14 Kč, nesplacený inkasní poplatek 3 754,14 Kč, dále smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 124,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 268,55 Kč a smluvní pokutu 10 036,60 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, žalobkyně ho uplatnila jako Kapitalizovaný úrok celkem ve výši 21 500,63 Kč. K naplnění podmínek pro uplatnění nároku na smluvní pokutu ve výši 10 036,60 Kč došlo prodlením žalovaného v období od 1. 4. 2021 do 14. 7. 2022. Výši požadované smluvní pokuty žalobkyně redukovala ve smyslu zákonného omezení jejího výpočtu. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného k úhradě dluhu vyzvala, zaslala mu i předžalobní výzvu, avšak žalovaný na tuto nereflektoval. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila Smlouvu o úvěru, žádost o úvěru, předpis splátek, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek včetně dodatku, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně relevantní části přílohy, potvrzení o realizované úplatě za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, předžalobní upomínku včetně podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se žalobkyně omluvila. Nedostavil se ani žalovaný, k žalobě se nevyjádřil, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně soud nemohl přistoupit k poučení žalobkyně, nemohl žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů stran řádného zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Obecná tvrzení žalobkyně sice do žaloby uvedla (viz shora), avšak tvrzení o tom, jaké konkrétní listiny a doklady si původní věřitel vyžádal, co z nich zjistil, jak zjištění vyhodnotil, však žaloba postrádá, důkazy pak v tomto směru chybí zcela. Žalobkyně si tím, že se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, vzala možnost být poučena, přestože si byla vědoma důsledků, jaké toto její jednání může mít. 4. Z listin, které žalobkyně do spisu založila, soud vzal za prokázané, že mezi ní a společností [právnická osoba] byla uzavřena rámcová smlouva a na ni navazující smlouvy o postoupení dílčích pohledávek. Na žalobkyni tak s účinností ke dni 28. 7. 2022 přešlo právo pohledávky za žalovaným. Bylo také prokázáno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky za ním oznámeno, byla mu zaslána předžalobní výzva k úhradě částky celkem 63 846,51 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2020 vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný skutečně uzavřeli tvrzenou smlouvu, podle které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč s tím, že dlužník spolu s poskytnutou jistinou věřiteli zaplatí také úrok 2 888 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 788 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 5 400 Kč. Celková částka, kterou měl podle smlouvy žalovaný uhradit, činila 55 776 Kč, z toho celkové náklady spotřebitelského úvěru představovaly 25 776 Kč. Mezi účastníky smlouvy byly sjednány splátky 3 984 Kč a doba trvání úvěru 14 měsíců. Smlouva byla účastníky smlouvy řádně podepsána. Dle smlouvy jejím podpisem dlužník – tj. žalovaný potvrdil převzetí částky 30 000 Kč. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru datovaném dne 31. 1. 2020 soud zjistil, že v něm jsou uvedeny shodné údaje stran výše úvěru, počtu splátek, doby splatnosti a sjednaných poplatků (úroků) jako v samotné smlouvě. 7. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl (ve formuláři je zapsáno), že je zaměstnaný od 1. 6. 2018, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti k dětem do 26let, že má střední vzdělání, že nemá bankovní účet. V žádosti jsou zatržena políčka doložení příjmu žadatele výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dle údajů sdělených žalovaným činí jeho příjem 26 300 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení a energie 1 000 Kč měsíčně, částku 3 410 Kč vydá na dopravu, jídlo a další osobní náklady. Splácí další půjčky celkem splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. Jak uvedeno shora, žádné výplatní pásky ani pracovní smlouva do spisu k důkazu založeny nebyly. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nějak konkretizoval informace o svých dalších půjčkách, úvěrech, že by případně dokládal tvrzené výdaje na bydlení a výdaje další. 8. Protože vyjma žádosti o úvěr a v ní žalovaným uvedené údaje žalobkyně do spisu nezaložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit relevantní údaje o majetkových poměrech dlužníka – žalovaného, měl soud v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a vyzvat ji k doplnění důkazů. Tím, že se žalobkyně k prvnímu jednání ve věci nedostavila, tuto možnost (být poučena) si tak sama odňala, přestože důsledky takového jednání jí dozajista byly známy. Soudu tak ale nezbylo, za situace, kdy ověřování úvěruschopnosti žalovaného nepovažoval za dostatečné, dospět k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná (§86 odst. 1 a 2 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). A tedy nemohl z titulu smlouvy o úvěru žádné plnění žalobkyni přiznat. 9. V řízení však bylo prokázáno, jak uvedeno výše, že žalovaný částku 30 000 Kč o původního věřitele převzal. Nebylo prokázáno, že by uhradil víc, než 17 000 Kč, jak sama žalobkyně v žalobě tvrdila. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpa