209 C 164/2022-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 4. 5. 2022 uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu, na základě které žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že k uzavření smlouvy mezi ní a žalovaným došlo prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný prostřednictvím webových stránek požádal o poskytnutí úvěru, poskytl údaje o sobě, žalobkyně mu zaslala nabídku k uzavření smlouvy, prověřila jeho totožnost a posoudila jeho úvěruschopnost. K prověřování schopnosti úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že toto u žadatelů o úvěr provádí tak, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, činí dotazy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a prostřednictvím registru SOLUS. Dále činí dotazy na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík. Podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává jejich věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další údaje. Teprve na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že schválená výše úvěru 10 000 Kč byla odeslána z jejího účtu na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] dne 4. 5. 2022. Mezi účastníky smlouvy byly sjednány také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán úrok pevnou částkou 490 Kč. Kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaný si 1krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což se platí poplatek 990 Kč. V průběhu trvání smlouvy žalovaný uhradil dne 6. 6. 2022 částku 1.00 Kč. S úhradou dlužné částky se dostal do prodlení. Poté byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Žalobkyně v této souvislosti žalovanému účtovala smluvní pokuty a také účelně vynaložené náklady. Zároveň mu byla vyúčtována jednorázová smluvní pokuta vypočtena jako 10% z nezaplacené jistiny a úroků. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou nereagoval. Ke dni sepsání žalobního návrhu žalobkyně eviduje pohledávku za žalovaným 16 110 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396, poplatků za SMS servis 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 990 Kč, úroků 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje úroky z prodlení z dlužné částky. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předsmluvní informaci, úvěrovou smlouvu, výzvu před zesplatněním včetně podacího archu, výzvu ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, předžalobní výzvu včetně podacího archu, opis výpisu proplacení smlouvy, splátkový kalendář, sazebník poplatků a kopii osobního dokladu žalovaného. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny, spolu s omluvou do spisu ještě zaslala potvrzení o provedené platbě. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. 4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také k návrhu žalobkyně dotaz na banku žalovaného. 5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně skutečně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč. [právnická osoba] k dotazu soudu potvrdila, že žalovaný bhyl v květnu 2022 majitelem a jediným disponentem účtu, na který žalobkyně zaslala dne 4. 5. 2022 částku 10 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že účastníci si opravdu ve smlouvě dojednali i v žalobě tvrzené poplatky včetně sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla skutečně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení (že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, zkoumá, zda má žadatel i jiné úvěry, pokud ano, zda tyto splácí). Žádná konkrétní tvrzení k tomu, jaké údaje o osobní a majetkové situaci žalovaného zjistila, žalobkyně neuvedla. A vůbec žádné listiny v tomto směru ani do spisu k důkazu nezaložila. Soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení a zejména pak k doložení listinných důkazů (zpráv, potvrzení, výpisů z účtů aj.). Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, byť si musela být vědoma možných následků takového jednání. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu takové smlouvy přiznat jakékoli plnění. 10. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému, v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni jakoukoli částku splatil. 11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud v daném případě proto uložil žalovanému povinnost částku 10 000 Kč žalobkyni uhradit včetně úroku z prodlení, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení žalovaného beze sporu došlo (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Ve zbývající části soud však ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, kdy z celkových nákladů žalobkyně sestávajících se ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč plus 21 % DPH žalobkyni přiznal s ohledem na výsledek sporu pouze 26 % z nich (rozdíl úspěchu 63 % a neúspěchu 37 %) tj. částku 638 Kč O povinnos