209 C 41/2023-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 27. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 22 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 40 894 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 27. 5. 2022. Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěru, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, správnost údajů žalovaná stvrdila svým podpisem. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze 6 000 Kč, což odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Tuto částku původní věřitel alokoval poměrně na jistinu úvěru a na smluvně sjednané příslušenství. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky celkem 34 894 Kč, což je součet zůstatku jistiny ve výši 19 002,30 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 15 891,70 Kč. Původní věřitel úvěr nezesplatnil, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, to je ke dni 27. 5. 2022. Žalovaná je proto v prodlení s úhradou od 28. 5. 2022. V důsledku prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně ještě v žalobě uvedla, že mezi ní a původním věřitelem byla dne 4. 4. 2022 uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení ze dne 25. 10. 2022 s účinností ke dni 27. 10. 2022. Celková pohledávka ke dni postoupení činila 51 685,04 Kč, po zvážení všech okolností žalobkyně po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 19 002,30 Kč, dále nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 572,84 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 9 196,45 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 744,11 Kč a nesplacený inkasní poplatek 3 378,30 Kč, dále postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 085,47 Kč (za období od 28. 5. 2022 do 14. 10. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 850,29 Kč po revizním přepočtu (za období od 28. 5. 2022 do 14. 10. 2022), účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 641,32 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, zaslala jí i přežalobní upomínku, žalovaná ale nereagovala. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila Smlouvu o úvěru ze dne 27. 3. 2021 včetně Předpisu splátek, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek včetně dodatku, Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 včetně relevantní části přílohy, Potvrzení o realizované úplatě za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, dopis s návrhem mimosoudního řešení ze dne 27. 11. 2022, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a dopisy zaslané žalované, předžalobní upomínku včetně poštovního podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se žalobkyně omluvila. Nedostavila se ani žalovaná, k žalobě se nevyjádřila, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně soud nemohl přistoupit k poučení a výzvě žalobkyně stran nedostatečných tvrzení a důkazů k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele. 4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 25 000 Kč. V žádost uvedla, že je zaměstnána od 10. 10. 2019, má příjem 18 937 Kč měsíčně, vynakládá na bydlení a energie celkem 3 860 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady celkem 1 000 Kč, splácí půjčky celkem měsíčně 1 500 Kč a platí si telefon 500 Kč měsíčně, bydlí u rodičů, je svobodná a má středoškolské vzdělání. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 27. 3, 2021 na základě předchozích informací smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě skutečně zavázala k tomu, že kromě jistiny 22 000 Kč zaplatí věřiteli dalších 18 894 Kč, konkrétně úrok 2 118 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a inkasní poplatek 3 960 Kč. Celkovou částku 40 894 Kč se zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Ve smlouvě byly sjednány i sankční poplatky pro případ nedodržení smluvních podmínek, zejména pro případ prodlení s úhradou splátek ze strany žalované. Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná skutečně částku 22 000 Kč od věřitele převzala, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila původnímu věřiteli, případně žalobkyni, na kterou přešlo právo pohledávky za žalovanou platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, víc, než 6 000 Kč. Bylo naopak prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] i žalobkyně žalované oznámily, že došlo k postoupení pohledávky a že majitelem pohledávky se stala žalobkyně. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní výzvu. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 11. V daném případě z do spisu založených a v řízení provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně, tedy původní věřitel se úvěruschopností žalované sice zabýval, dal jí vyplnit, respektive spíše na základě informací od ní vyplnil do smlouvy formulářového typu kolonky o příjmech a výdajích, a zřejmě si i nechal předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žádný důkaz o tom ale žalobkyně nepředložila, netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel sám si nějaké údaje o poměrech žalované zjistil a ověřil, například z některého registru dlužníků, zvlášť za situace, kdy žalovaná sama uvedla, že nějaké půjčky či