210 C 21/2023-38 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 18 400 Kč spolu s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč počínaje dnem 1. 3. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 4. 2021. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 16 600 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované v podobě dlužné jistiny ve výši 18 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 35 000 Kč a částkou ve výši 16 600 Kč, zaplacenou žalovanou na tuto jistinu. Dále nárokuje kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 113,20 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni, a to s účinností dne 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 50 640 Kč. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 5. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 23. 2. 2020 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Úvěr měl být splacen v celkové výši 63 840 Kč a byl splatný v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybňovala. Výplata finančních prostředků byla prokázána podpisem žalované na smlouvě. 6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila 16 600 Kč. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022 se skutkovým a právním rozborem nároku žalobkyně prokázala, že žalovanou marně vyzývala k plnění před podáním žaloby. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 9. Ohledně skutkového stavu soud po zhodnocení výše provedených důkazů učinil závěr, podle něhož byl žalovanému poskytnut úvěr 35 000 Kč, původní věřitel i žalovaná jako dlužník se při uzavření smlouvy dohodli na konkrétních podmínkách, za kterých bude žalované úvěr poskytnut - jakou formou bude žalovaná úvěr splácet, včetně sankcí, které budou následovat v případě, přestane – li žalovaná dlužnou částku včetně dohodnutého příslušenství splácet řádně a včas podle dohody. Žalovaná po faktickém čerpání úvěru od původního věřitele své povinnosti porušil, poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácela. Svou pohledávku za žalovanou původní věřitel následně postoupil žalobkyni, přičemž jak původní věřitel, tak i žalobkyně postoupení předmětné pohledávky žalované oznámili. Žalobkyně po žalované požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu jistiny (v původní výši 35 000 Kč), od které odečetla částku 16 600 Kč, kterou žalovaná z titulu uvedené smlouvy na úhradu zaplatila, když veškerou platbu žalované žalobkyně započítala na umoření jistiny. Rozdíl mezi těmito výše uvedenými dvěma ciframi činí 18 400 Kč. K tomu žalobkyně žádá přiznat zákonný úrok z prodlení ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení, když den 8. 1. 2022 je dnem následujícím po kapitalizovaném úroku, nárokovaném ode dne 19. 4. 2021 do dne 7. 1. 2022 v celkové výši 1 113,20 Kč, který byl žalobkyni soudem přiznán. Prodlení žalované existuje od 19. 4. 2021 proto, že den 18. 4. 2021 je stanoven jako den, kdy měla být splacena poslední splátka. 10. Z hlediska právního zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle §§ 2395 až 2400 o. z. č. 89/2012 Sb., v platném znění. Jak bylo prokázáno, žalovaná neplnila povinnosti, vyplývající pro ni ze smlouvy a z VOP, přestala řádně splácet. Žalobkyně po žalované požaduje vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. ve výši rozdílu jistiny (v původní výši 35 000 Kč), od které odečetla částku 16 600 Kč, kterou žalovaná z titulu uvedené smlouvy na úhradu zaplatila, když veškerou platbu žalovaného žalobkyně započítala na umoření jistiny. K tomu žalobkyně žádá přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Co se týče výše uvedeného nároku žalobkyně vůči žalovanému, soud shledal, že tento celkový nárok (včetně příslušenství) je důvodný, žalobkyně po žalovaném požaduje částku, kterou mu fakticky poskytla v rámci smluvního vztahu a kterou žalovaná žalobkyni dosud nevrátila. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.