210 C 40/2023-67 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 27 578 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných příspěvků a nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Svou žalobu původně odůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník v období od 4. 12. 2020 do 8. 10. 2021, tedy po dobu 309 dnů, v období od 26. 9. 2021 do 5. 12. 2021, tedy po dobu 71 dnů a v období od 6. 12. 2021 do 31. 3. 2022, tedy po dobu 116 dnů, provozoval dvě vozidla, která byla zapsaná v registru vozidel, aniž by měl sjednané pojistné smlouvy k pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Žalobkyně včas vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvků, avšak bez úspěchu. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení příspěvku ve výši 14 523 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč na vozidlo [registrační značka], příspěvku ve výši 4 615 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč na vozidlo [registrační značka] a příspěvku ve výši 7 540 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč na vozidlo [registrační značka] v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z celkové požadované částky od 1. dne prodlení toho ktrého nezaplaceného pojistného za pojistné období až do zaplacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ještě před samotným vyhlášením rozsudku, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 12 755 Kč (4 915 Kč + 7 840 Kč), s tím, že lze mít za prokázané, že v době od 26. 9. 2021 do 5. 12. 2021 a od 6. 12. 2021 do 31. 3. 2021 již žalovaný vlastníkem vozidla [registrační značka] nebyl. Soud proto rozhodl podle § 96 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. a řízení co do částky 12 755 Kč zastavil. 4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný minimálně v období od 4. 12. 2020 do 8. 10. 2021 vlastnil osobní vozidlo s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], toto vozidlo bylo zapsáno v registru vozidel jako provozované. Nebyla u něj však splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 2. 12. 2021, upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 3. 2022, výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 23. 6. 2022, předžalobní výzvou k zaplacení příspěvku a nákladů, představujících náklady spojené s mimosoudním uplatněním nároku, vždy marně. Dopisy byly žalovanému doručeny do sféry jeho pobytu na adresu, evidovanou jak žalobkyní, tak i Centrální evidencí obyvatel, avšak žalovaný při doručování zásilky zůstal nezastižen a není zprávy o tom, že by si zásilku sám aktivně na poště vyzvedl. Soud má však za to, že žalovanému byla zásilka, tedy výzva k zaplacení příspěvku, řádně doručena a pokud si písemnost případně nevyzvedl, tzn. zůstal pasivní, nemůže to být přičítáno k tíži žalobkyně. 5. Z hlediska právního zhodnocení soud učinil závěr, že na danou věc je třeba aplikovat zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a § 4, § 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném ke datu provozování vozidla, kdy podle citovaného zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Nárok žalobkyně byl shledán důvodným. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaný vlastník od 4. 12. 2020 do 8. 10. 2021 provozoval předmětné vozidlo, zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednanou pojistnou smlouvu. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů mimosoudního vymáhání vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila a výši příspěvku i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvku je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Soud proto žalobě vyhověl. 6. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět pouze co do jistiny, tedy co do výše pojistného, nikoliv však co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nezbývalo, nežli nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení z částek 4 915 Kč + 7 840 Kč, ohledně nichž vzala žalobkyně žalobu zpět, jako nedůvodný zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení až na nepatrnou část zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 556 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 578 Kč sestávající ze soudního poplatku 1 104 Kč, z částky 3 x 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Soud nezohlednil v nákladech řízení částečné zpětvzetí žaloby ve prospěch žalovaného – ke zpětvzetí došlo až v důsledku částečného plnění žalovaným po podání žaloby, proto k úlevě v otázce nákladů řízení nemohlo být žalovanému podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., přistoupeno.