210 C 46/2023-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 877,25Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 12. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Podle uzavřené smlouvy dodávala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému sjednané množství plynu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Žalovaný se zavázal za odebíraný plyn hradit právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas dohodnuté platby v souladu se smlouvou, právními předpisy a Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb spočívající v dodání plynu dle smlouvy za období od 15. 2. 2019 do 14. 2. 2020, kdy bylo žalovanému vyúčtováno 19 465,15 Kč za odběr 3 725 MWh (po odečtení přijatých plateb ve výši 8 686Kč, činí konečná dlužná částka 10 799,15Kč), na základě faktury [číslo]. Žalovaný však z tohoto titulu uhradil pouze částku 2 444 Kč, jinak ničeho. Zaplacená částka ze strany žalovaného se započítala na úhradu části platby z titulu shora citované faktury. Celkový dluh se stal splatným dne 2. 3. 2020. Z titulu téže smlouvy bylo žalovanému vyúčtováno 8 542,10 Kč za odběr 1,475 MWh na základě faktury [číslo]. Žalovaný však z tohoto titulu neuhradil ničeho. Tento dluh se stal splatným dne 8. 9. 2020. 2. Dne 13. 10. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávky přešly na žalobkyni ke dni 26. 4. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 5. 2021. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Protože se však nepodařil doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Následně soud vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle předložené smlouvy o dodávce plynu ze dne 3. 12. 2013 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o dodávkách plynu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu, jejichž obsah je soudu z úřední činnosti již znám a se kterými se žalovaný řádně seznámil. Jak vyplývá z předložených faktur, vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu za období od 15. 2. 2019 do 14. 2. 2020 fakturou [číslo] částku 19 465,15 Kč, s tím, že po zaplacení záloh je po žalovaném žádána částka 10 799,15 Kč, z toho žalovaný uhradil 2 444 Kč, zbývající dlužnou částku ve výši 8 335,15 Kč neuhradil. Za období od 15. 2. 2020 do 19. 8. 2020 byla žalovanému fakturou [číslo] částka ve výši 8 542 Kč, kterou žalovaný rovněž neuhradil. Celková služná částka součtem 2 dílčích dluhů s odlišnou dobou splatnosti činí celkem 16 877, 25 Kč (8 335,15 Kč + 8 542,10 Kč). 5. Z výzev k úhradě a z předžalobní upomínky bylo prokázáno, že žalobkyně k úhradě faktur vyzývala žalovaného opakovaně prostřednictvím doporučených upomínek. 6. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončil dříve nežli čerpala elektřinu, jak výše uvedeno nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 7. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 588 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, k kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 10. Podle § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, není – li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů. 11. Na základě citovaných listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny do sjednaného odběrného místa. Provedeným dokazováním má soud dále za zjištěné, že žalovaný svou povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy, tedy uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za tuto dodávky elektřiny, nesplnil. Soud proto uznal nárok žalobkyně za oprávněný a žalobě vyhověl, s tím, že zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit i požadované příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení, jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur až do zaplacení, a taktéž poplatek za upomínku. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění ke dni uzavření kupní smlouvy, s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Žalovaný nesplnil svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží (služby) kupní cenu 12. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 nového občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve 16 877 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku