210 C 8/2023-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 490,82 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 10. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí sporožirového účtu č. [bankovní účet] (Kontokorent), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu až do výše sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,90 % společně s poplatky za služby spojené s vedením Kontokorentu. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku, měl za povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit a zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaný své povinnosti nedodržel a porušil smlouvu, když mu vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který žalobkyně byla oprávněná úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen žalobkyně neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na výzvu žalobkyně dne 1. 2. 2022, kdy žalobkyně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících s účtem. Dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet č. [bankovní účet] pro splácení pohledávky. Žalobkyně žalovaného úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 490,82 Kč, částku 909,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 11,75 % p. a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od 2. 2. 2022 do 19. 9. 2022, částku ve výši 793,94 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 2. 2022, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 19. 9. 2022 a dále smluvní úrok 11,75 % p. a. z částky 10 490,82 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení 11,75 % p. a. z částky 10 490,82 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto údaje byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje. Protože nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by v poskytnutí úvěru bránily, žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. 3. Na podporu žalobních tvrzení založila žalobkyně do spisu Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, Potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, Sazebník poplatků, Souhrn procesu sjednání úvěru, Upomínku k úhradě, Poslední výzvu před podáním žaloby, Výpověď smlouvy o účtu a souvisejících dohod, Ceník poplatků České spořitelny, a. s., Výpis ze sporožirového účtu, předžalobní výzvu včetně poštovního archu. 4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 6. Z uvedených listin soud vzal v řízení za prokázané, že mezi účastníky skutečně byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný tento čerpal, výši jemu vyčerpaných prostředků žalobkyně v řízení řádně specifikovala i doložila listinami. Stejně tak řádně specifikovala a prokázala výši poplatků včetně poplatků sankčních, když v tomto smyslu smluvní ujednání mezi účastníky smlouvy soud shledal přiměřenými a tedy platnými. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni splatil více, než sám uvedl. O úhradu dluhu žalobkyně žalovaného vyzvala řádně, zaslala mu předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nereagoval. Soud žalobní nárok posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), žalobě vyhověl v plném rozsahu s tím, že žalobkyni kromě jistiny a dlužných sjednaných úroků přiznal i příslušenství – zákonné úroky z prodlení, když žalovaný se s úhradou peněžitého plnění ve smyslu § 1970 o. z. beze sporu dostal a žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen“ o.s.ř.“), když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek 800 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč plus 21 % DPH. O povinnosti zaplatit celkové náklady řízení ve výši 2 264 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 146 odst. 1 o.s.ř.