214 C 1/2023-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 400 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 384,77 Kč za dobu 19.7.2021 do 28.1.2022 s poukazem na to, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 19. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný převzal v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s poplatkem sestávajícím z úroku ve výši 5 101 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částky 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení v 52 týdenních splátkách po 394 Kč do 18. 7. 2021. Žalovaný zaplatil celkem na pohledávku 1 600 Kč, žalobkyně se domáhá toliko vydání bezdůvodného obohacení, které představuje nesplacená část jistiny ve výši 8 400 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne 23.1.2023. 3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 7. 2020 soud shledal, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný částku převzal v hotovosti proti podpisu a zavázal se tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 101 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení to vše ve sjednaných 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 1 600 Kč, žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že zaplatil více než předmětnou částku. 5. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele ze dne 30.1.2022 žalovanému. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 6.6.2022 spolu s podacím lístkem ze dne 7.6.2020 soud shledal, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky do 21.6.2022. 8. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to bez ohledu na další zkoumání, zda smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, či některá ujednání v ní, jsou platná či nikoli. Částku 10 000 Kč žalovaný převzal, právní předchůdkyni žalobkyně však zaplatil pouze 1 600 Kč, žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení částky 8 400 Kč, jedná se o částku, kterou by žalovaný musel jakožto bezdůvodné obohacení žalobkyni uhradit i za situace, pokud by smlouva o zápůjčce byla neplatná. 9. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to počínaje 22.6.2022, kdy v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). 10. Co do zbytku požadovaného nároku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 8,5% úrok z prodlení z částky 8 400 Kč od 29. 1. 2022 do rozhodnutí soudu 23. 11. 2023 částkou 704,21 Kč, takto se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 488,98 Kč (8 400 Kč + 384,77 Kč + 704,21 Kč). Žalobkyni však byla přiznána částka 8 400 Kč a 8,5% úrok z prodlení z této částky od 22.6.2022 do rozhodnutí soudu 23.1.2023 ve výši 422,53 Kč, tedy celkem 8 822,53 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná co do 93% a neúspěšná co do 7%, přísluší jí proto rozdíl mezi mírou úspěch a mírou neúspěchu, tedy 86% náhrady nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč, což s ohledem na nárok 48% náhrady nákladů řízení představuje částku 1 280,50 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně, v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.