214 C 200/2022-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 58 758,27 Kč s příslušenstvím, svůj nárok odůvodnila tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 15.2.2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku v konečné výši 58 758,27 Kč, přičemž žalovaný se zavázala tuto částku vrátit nejpozději do 9.6.2022. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté svůj závazek neuhradil, dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde se žalovaný zaregistroval, zadal své osobní údaje a požádal o revolvingový úvěr. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. 4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. V řízení byly prokázány toliko výzvy žalobkyně žalované k úhradě dluhu a dále dohoda o postoupení údajné pohledávky za žalovanou mezi právním předchůdcem a žalobkyní (podací lístek, oznámení o postoupení, výzva k úhradě, smlouva o postoupení). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru dne 15. 2. 2022, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ úvěrová smlouva“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. 5. V řízení zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně odeslala finanční prostředky na účet ve vlastnictví žalovaného, neboť z listiny nazvané jako„ loan application info“ ani z interního výpisu žalobkyně neplyne předání prostředků ve vztahu k žalovanému. Soud pouze na okraj podotýká, že žalobkyně neuvedla, z čeho se žalovaná částka 58 757,27 Kč skládá, jakou jistinu žalovaný načerpal a dále jaké částky žalovaný zaplatil a kdy. 6. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé. 7. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a ve vztahu k předání finančních prostředků. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění k datu 15.2.2022. 9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují. 10. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost. 11. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť nebylo v řízení prokázáno obohacení na straně žalované a taktéž nebylo prokázáno ochuzení na straně právní předchůdkyně žalobkyně, neboť jak shora uvedeno, žalobkyně neuvedla, z čeho se žalovaná částka 58 757,27 Kč skládá, jakou jistinu žalovaný načerpal a dále jaké částky žalovaný zaplatil a kdy. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. 13. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 351 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.