218 C 38/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným při jeho podnikatelské činnosti dne [datum] smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. [anonymizováno] [číslo] ve výši 5 000 Kč. Finanční prostředky byly žalované vyplaceny dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Úvěr byl splatný ke dni [datum], žalovaná však úvěr nesplatil a nezaplatil ani poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr v celkové výši 1 250 Kč. V souvislosti s porušením smlouvy se žalobkyně dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % dlužné částky, tj. 3 125 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 800 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 6 250 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na podporu a rozvoj podnikání. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč, dále poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Celková částka 6 250 Kč byla splatná za 25 dní, tj. [datum]. Za odeslání jedné doporučené upomínky byl sjednán poplatek 500 Kč, za odeslání jedné sms upomínky činil poplatek 50 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ prodlení úvěrovaného se zaplacením úvěru sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení a dále úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení. Ve smlouvě o úvěru bylo výslovně uvedeno, že žalovaný vystupuje v postavení podnikatele. Z přehledu emailové a sms komunikace bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by úvěr splatil, byť i jen částečně. Soud tedy vycházel z toho, že nic uhrazeno nebylo. 4. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný (jako podnikající fyzická osoba) sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do [datum]. Svůj závazek však nesplnil a nezaplatil ani sjednané poplatky, úrok a smluvní pokutu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral jako podnikající fyzická osoba, nebyl jako smluvní strana v postavení spotřebitele, a proto soud předmětnou smlouvu neposuzoval podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal. Žalovaný nezaplatila ani sjednané poplatky za poskytnutí úvěru, náklady spojené s vymáháním dluhu a smluvní pokutu, ačkoli se k tomu ve smlouvě písemně zavázal. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 10 175 Kč a dále byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 6 250 Kč podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do rozdílu mezi smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení však byla žaloba zamítnuta, neboť ujednání o smluvním úroku ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, tj. 182 % ročně, je neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 754 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %; úspěch žalovaného spočívá v zamítnutí smluvního úroku z prodlení, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku dosahovala částky 3 750 Kč). Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 175 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 750 Kč ve výši 997,50 Kč.