220 C 4/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 4 320 Kč z titulu nezaplacených poplatků za vlastnictví televizního přijímače. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl přihlášeným držitelem televizního přijímače a nedostál své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek za dobu [číslo] do [číslo] Ani na výzvu žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení za jednotlivé poplatky od jejich splatnosti do 14. 10. 2022 kapitalizovaného na částku 684,52 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemce televizních poplatků. Televizní poplatek od roku 2008 činil 135 Kč měsíčně. Žalovaný byl přihlášen jako držitel přijímače od 3/ 2008, odhlášení není evidováno. Žalovaný však za období [číslo] do [číslo] televizní poplatek nezaplatil, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván. 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRaTP“ ve znění účinném ke dni vzniku poplatkové povinnosti. 6. Podle ust. § 2 odst. 2 ZRaTP se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 7. Podle ust. § 3 odst. 2 ZRaTP je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 8. Podle ust. § 7 odst. 2 ZRaTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo bez pochyb zjištěno, že žalovaný byl v žalovaném období evidovaným vlastníkem televizního přijímače a měl tak zákonnou povinnost hradit televizní poplatky, přičemž ani na výzvu žalobkyně dluh neuhradil. Splatnost poplatků za jednotlivé měsíce nastala ze zákona 15. dnem každého kalendářního měsíce, a tedy následující den se dostal žalovaný do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 190 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, nákladů nezastoupeného účastníka za výzvu před podáním žaloby dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši vyúčtované žalobkyní 64 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 320 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, podání ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.