224 C 2/2023-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne 28. 4. 2019 se společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí smlouvy i smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do limitu ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok 18,90% ročně z čerpané částky a ceny a služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu se sazebníkem. Dále se zavázal, že nepřekročí povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu byl žalovaný povinen vyrovnat. Žalovaný však prostředky na účtu přečerpal nad limit kontokorentu, dluh však nebyl ani přes upomínky vyrovnán, proto byla pohledávka na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 10. 2021 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky spolu s úroky, avšak bezvýsledně. Žalobkyně od právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným odkoupila s účinností ke dni 1. 2. 2022 a následně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně. Ke dni postoupení, tj. k 1. 2. 2022 se dluh skládal z nesplacené jistiny 11 936,25 Kč, z úroku z úvěru ve výši 398,53 Kč a z úroku z prodlení ve výši 383,10 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným dne 15. 2. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s takovým postupem souhlasila, soud podle § 115a o.s.ř. žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, a ten proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 9. 4. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému ke dni 9. 4. 2018 zřízen účet číslo [bankovní účet]. 4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 28. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 9 000 Kč (povolené přečerpání zůstatku). Ve smlouvě byla dohodnuta úroková sazba ve výši 18,90% ročně. Součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. 5. Z evidenčního účtu pohledávky žalovaného a z výpisu z účtu číslo [bankovní účet], bylo zjištěno, jak žalovaný čerpal úvěr a že dne 1. 10. 2021 byl dluh žalovaného převeden na evidenční účet. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dohody o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 1. 2. 2022 postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni a dne 15. 2. 2022 informovala dopisem žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky na nového věřitele. 7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 21. 7. 2022 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby upomínala žalovaného o zaplacení dlužné pohledávky a to ve lhůtě nejpozději do 5. 8. 2022. 8. Po skutkové stránce soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně založila a vedla pro žalovaného osobní účet č. [bankovní účet] a poskytla žalovanému úvěrový limit do výše 9 000 Kč. Úrok z úvěru činil 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky bance splácet způsobem sjednaným ve smlouvě a obchodních podmínkách. Žalovaný úvěr stanoveným způsobem nesplácel, na upomínání nereagoval. Právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 1. 10. 2021 převedla nesplacený úvěr na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Nesplacená výše úvěru činila ke dni 1. 2. 2022 částku 12 717,88 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván, soud však neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o zaplacení dlužné částky. 9. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 10. Podle § 2665 o.z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o běžném účtu a na ni navazující smlouvu o úvěru, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně vedla žalovanému účet a poskytla mu úvěr. Žalovaný se dostal do nepovolené výše debetu, kterou nevyrovnal. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni podle § 1879 o.z.. Žalovaný tak dluží žalobkyni žalovanou částku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, má žalobkyně podle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 936,25 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za kvalifikovanou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.