225 C 42/2023-82 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplacení příspěvku určeného zákonem (zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen„ Zákon“) za osobní automobil [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo I“), za osobní automobil [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo II“) a za osobní automobil [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo III). Vozidlo I. v době od 19. 4. 2019 do 21. 6. 2019, vozidlo II. v době od 10. 9. 2019 do 26. 12. 2019 a v době od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 a vozidlo III. v době od 3. 10. 2019 do 27. 1. 2020 byla v rozporu se Zákonem žalovaným provozována bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (tzv. povinné ručení). U vozidla I. se dlužná částka 4 460 Kč skládá z příspěvku ve výši 4 160 Kč a částky 300 Kč za uplatnění a vymáhání pohledávky. U vozidla II. se dlužná částka 7 320 Kč skládá z příspěvku ve výši 7 020 Kč a 300 Kč za uplatnění a vymáhání pohledávky a dlužná částka 6 215 Kč se skládá z příspěvku ve výši 5 915 Kč a 300 Kč za uplatnění a vymáhání pohledávky. A u vozidla III. se dlužná částka 4 395 Kč skládá z příspěvku ve výši 4 095 Kč a 300 Kč za uplatnění a vymáhání pohledávky. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes výzvy žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný v období od 19. 4. 2019 do 21. 6. 2019 vlastnil vozidlo [registrační značka], v období od 10. 9. 2019 do 26. 12. 2019 a v období od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 vlastnil vozidlo [registrační značka] a v období od 3. 10. 2019 do 27. 1. 2020 vlastnil vozidlo [registrační značka], tato vozidla byla zapsána v registru vozidel jako provozovaná a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti (důkaz: výpisy z Centrálního registru vozidel). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 4 160 Kč výzvou ze dne 6. 11. 2019 (důkazy: výzva k zaplacení ze dne 6. 11. 2019 + informace o zásilce od České pošty), dále k zaplacení příspěvku ve výši 7 020 Kč výzvou ze dne 19. 2. 2020 (důkazy: výzva k zaplacení ze dne 19. 2. 2020 + informace o zásilce od České pošty), dále k zaplacení příspěvku ve výši 4 095 Kč výzvou ze dne 7. 5. 2020 (důkazy: výzva k zaplacení ze dne 7. 5. 2020 + informace o zásilce od České pošty) a dále k zaplacení příspěvku ve výši 5 915 Kč výzvou ze dne 30. 9. 2021 (důkazy: výzva k zaplacení ze dne 30. 9. 2021 + informace o zásilce od České pošty), přičemž žalovaný dluh neuhradil. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2022 a 2. 8. 2022 (důkazy: předžalobní upomínky + informace o zásilce od České pošty). 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném k datu provozování vozidla. 6. Podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. (odst. 1) Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst. 2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu (odst. 7). 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaný vlastník od 19. 4. 2019 do 21. 6. 2019, od 10. 9. 2019 do 26. 12. 2019, od 3. 10. 2019 do 27. 1. 2020 a od 2. 10. 2020 do 31. 12. 2020 provozoval předmětná vozidla zapsaná v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednané pojistné smlouvy. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvků vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvách dostatečně popsala důvod vzniku nároků, vyčíslila výši příspěvků i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvků je určena počtem dní, po které nebyla vozidla řádně pojištěna, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 4x 300 Kč. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že příspěvky byly splatné do 30, resp. 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení, žalobkyni vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Soud tedy přiznal žalobkyní požadované úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě by náklady řízení byly přiznány žalobkyni, která měla ve věci úspěch. Z informačního systému soudu však bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno řízení ve skutkově a právně obdobné věci sp. zn. 227 C 99/2022 za pojistné období od 27. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 na základě žaloby podané v březnu 2022, v níž jí byla náhrada nákladů řízení přiznána. Žaloba v souzené věci byla podána v listopadu 2022, žalobkyně tak mohla podat jedinou žalobu, když se obě týkaly nepojištěných období předcházejících rok 2022, což neučinila, a vznikly jí tak náklady, které nebyly vynaloženy účelně, a to včetně soudního poplatku. Na takový procesní postup má žalobkyně právo, avšak náklady, které s takovým postupem žalobkyni vzniknou, nelze přenášet na žalovaného. Proto soud o těchto nákladech rozhodl jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.