227 C 56/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 59 447,13 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně zdůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Tato částka byla žalovanému k dispozici na kartovém účtu s tím, že žalovaný byl oprávněn tuto částku čerpat pomocí této karty a dále byl oprávněn vybírat peněžní prostředky v hotovosti. Žalovaný byl povinen tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že minimální výše měsíční splátky činí 5 % z vyčerpané částky úvěru, minimálně však 500 Kč. Dále byly sjednány poplatky dle sazebníku. Žalovaný svoje povinnosti neplnil, proto žalobkyně kde dni [datum] veškeré částky zesplatnila. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, která byla odeslána dne [datum], avšak ani poté žalovaný na částce nezaplatil ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila údaje od žalovaného a prověřila ho v registrech. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá částky 59 447,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 046,36 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 59 447,13 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 444,21 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 447,13 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, na svoji obranu nic neuvedl. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). 4. S ohledem na cizí prvek v podobě vietnamského státního občanství žalovaného, který má pobyt na území České republiky, se soud po právní stránce nejprve zabýval otázkou své pravomoci a otázkou rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by Česká a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení předmětných nároků a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva aplikuje přednostně před ustanoveními zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 17 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Protože předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 5. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně a její oprávnění působit jako banka. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] N ze dne [datum] včetně žádosti o úvěr, předsmluvních informací o úvěru a jejich vysvětlení a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 50 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané jistiny, minimálně však ve výši 500 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána. Dále byla sjednána roční úroková sazba ve výši 7,9 %, poplatek za výzvu k zaplacení ve výši 500 Kč a poplatek za výzvu ke splnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou si strany sjednaly právo žalobkyně prohlásit všechny pohledávky za splatné ke dni uvedenému v oznámení. 8. Z dat o žádosti soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž tato částka také byla schválena, dostupný limit je 550 000 Kč. Aktuální úroková sazba je 7,9%. Ověřen byl průkaz o povolení pobytu žalovaného. Žalovaný je svobodný, žije v nájemním bytě, má vysokoškolské vzdělání, je podnikatel s čistým měsíčním příjmem ve výši 60 000 Kč. 9. Z CBCB informací soud zjistil, že žalovaný má již existující kontrakty. 10. Ze sdělení žalobkyně soud zjistil, že úvěr byl schválen formou předschváleného limitu na kreditní kartě s limitem 50 000 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a neshledala jeho rizikovost. Žalovaný má příjem 60 000 Kč, je podnikatel a není zadlužen. 11. Z výpisu historie ke kreditní kartě soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celou výši úvěru. Částka se postupně zvyšovala o úrok a poplatky, až do výše žalované částky. Žalovaný na částce nezaplatil ničeho. 12. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalovaný byl upomínán k zaplacení splátek, a to do [datum]. 13. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně vrácené zásilky soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení žalovaného k [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení částky do [datum]. 14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] odeslanou téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. 15. Po právní stránce soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném k datu právního jednání. 16. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (ust. § 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěru (ust. § 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném vedle uhrazení jistiny i kapitalizované příslušenství, přičemž je nutné zmínit sjednanou výší smluvního úroku, kterou rozhodně nelze hodnotit jako nepřiměřenou. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil ani neprokazoval, v řízení ostatně takové skutečnosti nijak nevyšly najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit. 20. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a později se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou. Soud proto žalobě I. výrokem zcela vyhověl. 21. Ve výroku druhém rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 172 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 378 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 59 447,13 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 500 Kč