228 C 41/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 17. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předala žalované 12 000 Kč v hotovosti při podpisu. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit příslušenství 10 302 Kč spočívající v úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v 14 měsíčních splátkách. Splatnost poslední splátky byla dne 17. 4. 2022. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr a dokladů, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas a doposud uhradila jen 3 100,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 27. 10. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní žádá jistinu ve výši 10 450,04 Kč, kapitalizovaný úrok 872,36 Kč (za období před postoupením pohledávky), kapitalizovaný úrok 768,72 Kč za období od 18. 4. 2022 do 14. 10. 2022 (15 % ročně z jistiny), poplatek za poskytnutí úvěru 5 060,76 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 959,77 Kč, inkasní poplatek 1 859,06 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 602,17 Kč za období od 18. 4. 2022 do 14. 10. 2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované 1 870,56 Kč (v sazbě 0,1 % ročně z jistiny za období od 18. 4. 2022 do 14. 10. 2022) a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 28. 10. 2022 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 6. 4. 2023 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 9 520,67 Kč (kapitalizovaný úrok) a částky 1 870,56 Kč (smluvní pokuta), neboť nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Soud zjistil následující skutečnosti. 5. Dne 17. 2. 2021 společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, zatímco žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok 1 155 Kč, poplatek za uzavření 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč a inkasní poplatek 2 160 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 12 000 Kč byla žalované předána v hotovosti při jejím podpisu. 6. Žalovaná téhož dne podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč. Je na mateřské dovolené. Platí na bydlení a energie 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč a má srážky ze mzdy a výživné ve výši 500 Kč. Má jedno vyživované dítě. Bydlí u rodičů. Z dokladů předložila doklad o rodičovském příspěvku (jeho obsah není z žádosti zřejmý). Jako použitelný příjem je uvedena částka rozdílu mezi příjmy a výdaji, tj. 2 180 Kč. Pole„ dostatečný“ (myšleno dle kontextu dostatečný měsíční příjem) je proškrtnuto jak u„ ano“, tak u„ ne“ s tím, že pole s „ ne“ je dodatečně vyčerněno (tedy výsledek je takový, že příjem je dle žádosti dostatečný). 7. Oznámením ze dne 10. 11. 2022, odeslaným dne 11. 11. 2022 (viz poštovní podací arch), oznámila právní předchůdkyně žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. 8. Žalobkyně dne 3. 3. 2023 (viz poštovní podací arch) zaslala žalované předžalobní výzvu, kterou vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 29 071,01 Kč do 9. 3. 2023. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná byla spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 18. Judikatura Nejvyššího soudu k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, kterou lze s ohledem na prakticky totožné znění relevantních ustanovení aplikovat i v poměrech nynější právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru, dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na