230 C 107/2023-83 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 35 951 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [značka automobilu], [registrační značka], porušil svou zákonnou povinnost a neuzavřel v období 22. 11. 2020 do 31. 3. 2021, od 1. 4. 2021 do 31. 7. 2021 a od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022, dále jako vlastník vozidla [značka automobilu], [registrační značka], porušil svou zákonnou povinnost a neuzavřel v období od 25. 11. 2021 do 28. 2. 2022 a od 1. 3. 2022 do 13. 7. 2022 pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; je tak povinen uhradit žalobkyni příspěvek do garančního fondu. K tomu byl žalobkyní vyzván výzvou ze dne 22. 11. 2021, 17. 2. 2022, 12. 5. 2022, 26. 5. 2022 a 1. 9. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 x 300 Kč coby poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na výše uvedené příspěvky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Žalovaný byl podle předložených výzev k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel ze dne 22. 11. 2021, 17. 2. 2022, 26. 5. 2022 vycházejících z elektronické evidence pojišťoven a z centrálního registru vozidel v předmětných obdobích od 22. 11. 2020 do 31. 3. 2021, od 1. 4. 2021 do 31. 7. 2021 a od 1. 8. 2021 do 7. 4. 2022 vlastníkem předmětného osobního vozidla [VIN kód], [registrační značka] s objemem válců motoru nad 1 350 cm³, dále dle výzev ze dne 12. 5. 2022 a 1. 9. 2022 vycházejících z elektronické evidence pojišťoven a z centrálního registru vozidel v předmětných obdobích od 25. 11. 2021 do 28. 2. 2022 a od 1. 3. 2022 do 13. 7. 2022 vlastníkem předmětného osobního vozidla [VIN kód] k vozidlům však neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Těmito výzvami byl žalovaný vyzván k zaplacení příspěvků ve výši 6 204 Kč (132 dní x 47 Kč), 5 734 Kč (122 dní x 47 Kč), 4 812 Kč (96 dní x 47 Kč), 11 750 Kč (250 dní x 47 Kč) a 6 345 Kč (135 dní x 47 Kč) do 60 dnů od doručení výzev. Žalovaný byl o zaplacení později upomínán ještě upomínkami žalobkyně ze dne 23. 3. 2022, 5. 8. 2022, 21. 4. 2023 a předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 9. 2022, dále upomínkami ze dne 25. 5. 2022, 14. 9. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2022, dále upomínkami ze dne 17. 8. 2022, 15. 9. 2022, 17. 10. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2023, dále upomínkami ze dne 31. 8. 2022, 24. 10. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2023 a dále upomínkami ze dne 7. 12. 2022, 4. 1. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2023. 4. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr. Žalovaný v uvedených obdobích neuzavřel povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidel a nezaplatil ani příspěvek do garančního fondu žalobkyně ve výši 5 x 47 Kč denně, ačkoli k tomu byl vyzván. 5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 6. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 písm. a) a b) při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 7. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ prováděcí vyhláška“) denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 47 Kč. 8. Podle § 2a prováděcí vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Předmětná vozidla byla v posuzovaných obdobích zapsána jako provozovaná v registru silničních vozidel, avšak nebyla v rozporu s § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu pojištěna podle tohoto zákona. Jako provozovatel byl v této době v registru silničních vozidel zapsán žalovaný, má se tedy za to, že byl i skutečným provozovatelem. Vznikla mu proto v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 x 47 Kč za každý den porušení výše uvedené povinnosti (celkem za 735 dní) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 5 x 300 Kč (§ 2a prováděcí vyhlášky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků a nákladů do jednoho roku od vzniku této povinnosti (§ 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) výzvami obsahující veškeré náležitosti podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, žalovaný však ve stanovené lhůtě splatnosti nic neuhradil. Ode dne následujícího po splatnosti je tak žalovaný v prodlení s uhrazením příspěvku a nákladů a žalobkyni od tohoto dne náleží i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem žalobě plně vyhověl. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě by náklady řízení byly přiznány žalobkyni, která měla ve věci úspěch. Z informačního systému soudu však bylo zjištěno, že proti žalovanému byla u zdejšího soudu vedena řízení ve skutkově a právně stejných věcech sp. zn. [spisová značka] za pojistné období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a od 15. 9. 2021 do 7. 11. 2021 na základě žaloby podané v říjnu 2022, sp. zn. [spisová značka] za pojistné období od 7. 5. 2019 do 14. 7. 2019 na základě žaloby podané v srpnu 2022, sp. zn. [spisová značka] za pojistné období od 29. 4. 2021 do 18. 5. 2021 na základě žaloby podané v červenci 2022 a sp. zn. [spisová značka] za pojistné období od 15. 7. 2019 do 4. 12. 2019 a od 5. 12. 2019 do 31. 3. 2020 na základě žaloby podané v červnu 2022, v nichž jí byla náhrada nákladů řízení přiznána. Žaloba v souzené věci byla podána v červenci 2023, žalobkyně tak mohla podat jedinou žalobu najednou, když se všechny týkaly nepojištěného období předcházejícího roku 2023, což neučinila, a vznikly jí tak náklady, které nebyly vynaloženy účelně, a to včetně soudního poplatku. Na takový procesní postup má žalobkyně právo, avšak náklady, které s takovým postupem žalobkyni vzniknou, nelze přenášet na žalovaného. Proto soud o těchto nákladech rozhodl jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.