216 C 84/2024-70 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 2. 1. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto žalovanému zaslala dne 20. 2. 2024 a dne 5. 3. 2024 písemné upomínky. Žalovaný na výzvy žalobkyně nikterak nereagoval. Žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 7. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalobkyně nyní po žalovanému požaduje dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky za dvě zaslané výzvy ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 20 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníku podle § 101 odst. 3 zákona č.99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 2. 1. 2024 poukázala na bankovní účet č., č. účtu, částku 20 000 Kč.5. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č., č. účtu, za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem z invalidního důchodu 1. stupně ve výši 6 863 Kč a ze zaměstnání v průměrné výši 31 090 Kč. Žalovaný měl rovněž příjmy z půjček u nebankovních společností (například u společnosti , právnická osoba, ve výši 27 500 Kč, společnosti , právnická osoba, . ve výši 3 000 Kč, společnosti , Anonymizováno, ve výši 16 000 Kč či společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 000 Kč). Žalovaný měl také značné výdaje na sázky a hry. V měsíci říjnu byl celkový zůstatek na účtu žalovaného záporný.6. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2024 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 4. 8. 2024.7. Z dalších předložených důkazů (upomínka ze dne 20. 2. 2024, upomínka ze dne 5. 3. 2024, předsmluvní informace, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která nebyl podepsaná stranami, příloha č.1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzení o platbě 1 Kč ze dne 2. 1. 2024, informace pro žalovaného, fotografie kartičky zdravotní pojišťovny žalovaného, fotografie občanského průkazu žalovaného, výsledků lustrace žalovaného v registrech, výplatních pásek žalovaného) soud neučinil žádná skutková zjištění pro danou věc.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč a dále, že ho předžalobní výzvou vyzvala k vrácení této částky. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.9. Soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.11. Z hlediska právního hodnocení má soud zato, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně žalovanému bez právního důvodu poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 20 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Částka ve výši 20 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen vrátit. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 7. 2024, která byla doručena podle § 573 o.z. Žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 4. 8. 2024, protože tak neučinil dostal se dnem následujícím do prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení v daném pololetí činily 12,75 %.12. V částce 1 000 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když sjednání takových plateb nebylo prokázáno, zaslání upomínek nebylo prokázáno a případné paušální částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky by se podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. mohly týkat jen podnikatelského, nikoli spotřebitelského vztahu.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 263,81 Kč, přičemž tato částka představuje 90,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.14. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.