220 C 133/2024-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 132 918,72 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 142 K (u poslední splátky 5 110 Kč) včetně úroku ve výši 98 832 Kč a administrativního poplatku 47 952 Kč. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z dlužné částky až do zákonného limitu 500 Kč, pro případ prodlení s uhrazením zesplatněné jistiny strany sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila dne 3. 6. 2024, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 100 000 Kč, kapitalizovaného úroku do zesplatnění ve výši 15 953 Kč, administrativního poplatku do zesplatnění ve výši 4 995 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 120 948 Kč od 4. 6. 2024 do 22.7 2024 ve výši 2 990,22 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 830,50 Kč (2025 Kč za prodlení s 1. – 5. splátkou; 5 805,50 Kč za prodlení s dlužnou částkou 120 948 Kč od 4. 6. 2024 do 22. 7. 2024) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 120 948 Kč od 23. 7. 7. 2024 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaný v sekci požádal o úvěr a toto potvrdil pomocí vloženého sms hesla.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně dne 21. 12. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 100 000 Kč (důkaz: výpis z běžného účtu). Dne 27. 6. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu do 18. 7. 2024 (důkaz: předžalobní výzva). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 21. 12. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a administrativním poplatkem. Byť žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného, screenshoty výplatní pásky, rozhodnutí ČSSZ a pracovní smlouvy, což vede k závěru, že pravděpodobně jednala s žalovaným, nebyl prokázán především obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.4. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. § 118a o. s. ř.5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).9. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.10. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 100 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.11. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 23. 7. 2024 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 27. 6. 2024 s určením splatnosti k 18. 7. 2024. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 21. 7. 2024 (doručení viz §573 o.z.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch v částce 100 000 Kč (75,2 %), naopak v částce 32 918,72 Kč úspěch neměla (24,8 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 50,4 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 16 294,15 Kč. K hodnocení úspěchu ve věci u příslušenství viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 699 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 975,5 Kč sestávající z částky 5 660 Kč za tři a půl úkonu právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé, účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t., z náhrady cestovních výdajů za cestu z Prahy do Kladna a zpět (82 Km) ve výši 598,82 Kč, při průměrné spotřebě motorového vozidla , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, ,4 l/100 km, základní ceně náhrad ve výši 5,6 Kč/km a ceně nafty 38,7 Kč, z náhrady za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1,3 a.t. za cestu na jednání (2 h), tedy za čtyři půlhodiny strávených cestou ve výši 400 Kč při náhradě 100 Kč za každou započatou půlhodinu,