220 C 153/2024-71 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 728 245 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 800 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 9 364 Kč včetně úroku ve výši 6,99 % a včetně sjednaných poplatků za navazující služby. Součástí splátky byla také úhrada pojistného ve výši 1 058 Kč měsíčně na základě přistoupení k pojistné smlouvě, strany dále sjednaly paušální náklad spojený s prodlením ve výši 900 Kč. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 721 292 Kč, dlužného pojistného ve výši 5 153 Kč za období od dubna do srpna 2023, nákladů spojených s prodlením ve výši 1 800 Kč za měsíce červen a červenec, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 33 471,60 od 28. 8. 2023 do 22. 4. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 71 528,04 Kč od 28.8.2023 do 22. 4. 2024, přičemž smluvní úrok ve výši 6,99 % p.a. žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení požaduje z dlužné jistiny od 23. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu ze dne 9. 8. 2021, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 800 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 120 měsíčních splátkách po 9 364 Kč počínaje od 14. 9. 2021 včetně úroku ve výši 6,99 Kč % p.a. Dále strany sjednaly úhradu pojistného ve výši 1 053 Kč měsíčně na základě přistoupení k pojistné smlouvě, strany dále sjednaly paušální náklad spojený s prodlením ve výši 300 Kč po deseti dnech, 900 Kč po 40. dni a 900 Kč po 70. dni prodlení. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalovaného se splátkou déle jak tři měsíce nebo prodlení s více jak dvěma splátkami (důkaz: smlouva o úvěru ze dne 9. 8. 2021; standartní informace o spotřebitelském úvěru; všeobecné obchodní podmínky; sazebník poplatku).5. Dne 27. 8. 2023 žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 27. 8. 2023. Dne 26. 7. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (důkaz: oznámení ze dne 27. 8. 2023; poštovní podací arch ze dne 31. 8. 2023; upomínka ze dne 26. 7. 2023).6. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z výpisu z bankovních registrů, tvrzení žalovaného a výpisu z účtu. Průměrný čistý příjem žalovaného činil 24 665 Kč měsíčně (důkaz: žádost o poskytnutí úvěrového produktu; výpis z účtu žalovaného, posouzení úvěryschopnosti klienta).7. Žalovaný čerpal převodem na účet částku ve výši 800 000 Kč (důkaz: výpis z úvěrového účtu).8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu přípisem ze dne 24. 4. 2024 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 24. 4. 2024; poštovní podací arch).9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.10. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle ust. § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a)právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně hradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Povinnost k úhradě poplatku za náklady spojené s vymáháním taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení. Žalovaný se konečně také platně zavázal jako pojištěný hradit cenu pojistného plynoucí ze smlouvy mezi pojistitelem a pojistníkem.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 28. 8. 2023 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaný je po dobu prodlení povinen k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku a to až do zaplacení dlužné částky. Dle ust. § 122 odst. 4 SpÚ je smluvní úrok po 90 dnech prodlení s dluhem ponížen na úrok dle repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 64 159,50 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 29 130 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 728 245 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za dva a půl úkonu právní služby dle §11 a.t. (př