220 C 44/2024-67 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 94 054,13 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 65 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku ve výši 29,55% p.a. z úvěru v 42 pravidelných měsíčních splátkách 4 498 Kč včetně pojistného ve výši 145 Kč. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej právní předchůdce žalobkyně zesplatnil, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 65 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku do data zesplatnění ve výši 11 927,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se splátkou č. 1, 2, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky nové jistiny za období od 22. 6. 2023 do 11. 1. 2024 ve výši 15 693,28 Kč, smluvního úroku ve výši 29,55 % p.a. z dlužné jistiny od 22. 6. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 76 927,85 Kč od 2.7.2023 do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . dne 9. 3. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 65 000 Kč (důkaz: doklad o vyplacení; výpis z účtu žalovaného). Dne 12. 12. 2023 zástupce právního předchůdce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu a zároveň oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (důkaz: oznámení o postoupení; podací lístek). Tvrzená pohledávka byla postoupena na žalobkyni dohodou ze dne 29. 6. 2023 (důkaz: smlouva o postoupení včetně příloh). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že strany uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 9. 3. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy“, ani z jiných listinných důkazů (zejména listina dodatek k návrhu smlouvy, oznámení ze dne 21. 6. 2023; interní listiny právního předchůdce zachycující elektronickou komunikaci, hodnocení klienta, záznam SOLUS a NRKI, oznámení o schválení úvěru, informační dokument k pojištění) neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.4. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. § 118a o. s. ř.5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).10. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.11. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 65 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.12. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 27. 12. 2023 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 12. 12. 2023 (doručení viz ust. § 573 o. z.) s určením data splatnosti do 10 dnů od obdržení dopisu. Jelikož datum splatnosti připadá na den svátku, podle ust. § 607 o.z. připadá den splatnosti na nejbližší pracovní den. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 27. 12. 2023. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch v částce 65 000 Kč (69 %), naopak v částce 29 054,13 Kč úspěch neměla (31 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 38 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 11 350,98 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 703 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 054,13 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za 4 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé, účast na jednání) celkem 19 600 Kč včetně čtyř