222 C 171/2023-85 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou na žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. , datum, , uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce , jméno FO, , Anonymizováno, Banka před uzavřením smlouvy posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Banka poskytla žalovaného úvěrový rámec do výše 27 000 Kč, za což se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 18 % ročně a poplatky, a splácet úvěr průběžně formou odepsání prostředků z účtu, k němuž byl kontokorentní úvěr sjednán. Žalovaný překročil povolenou výši úvěru a nezaplatil v termínu splatnosti dlužné částky. Banka tak prohlásila úvěr za splatný a ke dni 20. 7. 2020 odstoupila od smlouvy o běžném účtu a vyzvala žalovaného k úhradě částky 60 855,52 Kč s příslušenstvím. Pohledávka právního předchůdce žalobce byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 a její postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje částku 55 255,52 Kč a příslušenství, částečně kapitalizované.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že není pravdou, že právní předchůdce žalobce řádně zkoumal jeho schopnost úvěr splácet. V době uzavření smlouvy o úvěru již splácel jiný úvěr ve výši převyšující 600 000 Kč, splátka činila 10 753 Kč měsíčně, právní předchůdce žalobce po něm nepožadoval žádné údaje, vč. příjmů. Dále splácel hypoteční úvěr u České úvěrové pokladny a celkově byl docela zadlužen, věřitel se tím však vůbec nezabýval. Sám o úvěr ani nežádal, ale byl mu bankou nabídnut. Byla mu poskytnuta pouze částka 27 000 Kč, není mu tak zřejmé, jak žalobce dospěl k žalované částce. Současně vznesl námitku promlčení.3. Žalobce reagoval tak, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně, když vycházel zejména z údajů poskytnutých žalovaným, současně byl žalovaný prověřen v příslušných registrech. Námitka promlčení je nedůvodná, neboť 4letá promlčecí doba dle obchodního zákoníku začala běžet po splatnosti pohledávky, k němuž došlo na základě zesplatnění věřitelem až 20. 7. 2020, žaloba však byla podána již 11. 10. 2023.4. Ze smlouvy o zřízení a vedení aktivního konta ze dne 28. 8. 2013 a z obchodních podmínek pro vedení osobních kont bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu č. , č. účtu, .5. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce , jméno FO, . uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na shora uvedeném účtu ve výši 5 000 Kč s tím, že výši úvěru lze za stanovených podmínek zvýšit až do částky 150 000 Kč. Úroková sazba činí 18 % p.a. Žalovaný se zavázal zajistit, aby kreditní obrat na účtu činil v každém tříměsíčním období částku minimálně ve výši 50 % z výše úvěru.6. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 28. 8. 2013 do 31. 1. 2014 bylo zjištěno, že výdaje žalovaného v každém z uvedených měsíců přesáhly jeho příjmy, a to i za situace, kdy mu v počátku vedení účtu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce úvěr (jiný) ve výši 45 000 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný nebyl v uvedeném období udržitelně schopen přijmout další závazek tak, aby jej byl schopen řádně splatit. V době uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru (31. 12. 2013) činil zůstatek na účtu žalovaného 272,23 Kč a bylo zřejmé, že se svými příjmy není schopen vystačit, o měsíc později (31. 1. 2014) činil konečný zůstatek při zachování uvedeného trendu -5 191,25 Kč, a přesto došlo následně k navýšení limitu úvěru ze strany banky, neboť z dodatku ke smlouvě o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 16. 7. 2014 (když v této době už není z důkazů ani z tvrzení žalobce vůbec zřejmé, že by aktuální situace žalovaného byla dále prověřována) bylo zjištěno, že došlo k navýšení existujícího kontokorentu z částky 5 000 Kč na 27 000 Kč.7. Z dopisu právního předchůdce žalobce žalovanému ze dne 30. 6. 2020 bylo zjištěno, že banka prohlásila úvěr ve výši 27 000 Kč za splatný ke dni 2. 7. 2020 z důvodu překročení povolené výši úvěru, a že ke dni 20. 7. 2020 odstoupila od smlouvy o účtu. Současně banka žalovaného vyzvala k úhradě částky 60 855,52 Kč do 20. 7. 2020.8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 102 624,42 Kč.9. Postoupení pohledávky z banky žalobci bylo mezi účastníky nesporné, žalovaný dále učinil nesporným, že mu na základě smlouvy o úvěru byla poskytnuta částka 27 000 Kč.10. Ostatní žalobcem označené důkazy soud neprováděl, neboť byly nadbytečné, směřovaly k prokázání nesporných skutečností, příp. zástupce žalobce nebyl schopen uvést, jaká tvrzení mají prokázat.11. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , jméno FO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu č. , č. účtu, a následně dne 31. 12. 2013 smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru na tomto účtu s limitem do výše 5 000 Kč, jež mohla být dále zvyšována, k čemu došlo dne 16. 7. 2014 na částku 27 000 Kč, a tato částka byla žalovanému poskytnuta. Soud má současně za prokázané, že v době uzavření smlouvy o úvěru ani v době navýšení úvěrového limitu právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nepřihlédl k jeho dosavadním závazkům ani ke skutečnosti, že finanční situace žalovaného již neumožňovala přibrání dalšího závazku, neboť žalovaný se setrvale propadal do debetu (tedy jeho výdaje konstantně převyšovaly jeho příjmy), aniž by věřitel mohl současně důvodně očekávat jakýkoliv pozitivní zvrat tohoto trendu. Žalovaný podle očekávání úvěr řádně nesplácel, právní předchůdce žalobce však přistoupil k zesplatnění úvěru až ke dni 2. 7. 2020, když již jen z celkové výše žalované částky je zřejmé, že žalovaný úvěr nesplácel dlouhodobě a naopak svůj záporný zůstatek na účtu nadále navyšoval, aniž by na to právní předchůdce žalobce reagoval. Pohledávka byla následně postoupena žalobci, jenž žalovaného vyzval k úhradě částky 102 624,42 Kč.12. Soud na prvním jednání vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 o.s.ř k doplnění tvrzení jaká částka byla žalovanému na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 31. 12. 2013 poskytnuta a kdy, z čeho se žalovaná částka skládá, jakou část činí jednotlivé splátky splatné před zesplatněním úvěru, kdy byly jednotlivé složky splatné, jakou část tvoří jistina po zesplatnění, příp. jaké jiné složky (příslušenství, poplatky, smluvní pokuty) jsou v souhrnné částce 55 255,52 Kč obsaženy, jakým konkrétním způsobem byla zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, a to vč. výdajové stránky a pasiv a jaká konkrétní zjištění byla učiněna, avšak žalobce tato tvrzení nedoplnil (reagoval pouze obecně tak, že to nebylo možné považovat za doplnění tvrzení dle výzvy soudu), ač byl poučen o následcích nesplnění výzvy.13. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (účinného od 1. 1. 2014), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.14. Protože smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena v roce 2013, je v dané věci je nutno vyjít z dosavadních právních předpisů, zejména pak ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“) a ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.15. Podle § 497 obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první a § 503 odst. 1 citovaného zákona je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.17.