224 C 65/2024-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 35 000 Kč s tím, že žádá o úhradu dlužné jistiny ve výši 29 348,12 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 130,39 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 311,80 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 020,01 Kč, inkasního poplatku ve výši 5 764,70 Kč, smluvního úroku ve výši 2 954,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 954,91 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 190,29 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28.9.2021 uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně nedostavila, omluvila se. Žalovaný k žalobě uvedl, že v době, kdy došlo ke sjednání úvěru byl zaměstnaný, ale již měl , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , měl , Anonymizováno, exekucí. Pracovnici právního předchůdce žalobkyně na tuto skutečnost informoval, ta mu měla sdělila, že pokud nebude moci úvěr splácet, bude na tyto případy pojištěn.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , Anonymizováno, a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Úvěr byl splatný v 17měsíčních splátkách po 4 305 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne 28. 9. 2021 byla prokázána podpisem žalovaného na smlouvě.4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 4 068 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 23 450 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 667 Kč a inkaso plateb v hotovosti ve výši 7 000 Kč. Celkem měl uhradit částku 73 185 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatky za vymáhání ve výši uvedené ve smlouvě a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, zaplatil žalovaný žalobkyni či právnímu předchůdci žalobkyně celkem 12 610,01 Kč.5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. V daném případě nebylo k výzvě soudu řádně doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání vést ke splnění jejich povinností, žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména co se týká jeho výdajů, půjček a exekucí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však od původního věřitele převzal částku ve výši 35 000 Kč, na kterou zaplatil 12 610,01 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 22 389,99 Kč vyhověl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 20.4.2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 9.4.2024 s určením data plnění do 19.4.2024. Žalovaný je tak v prodlení od 20.4.2024. S ohledem na finanční situaci žalovaného, který je ve starobním důchodu, ze starobního důchodu jsou mu strhávány exekuce, umožnil soud žalovanému uhradit dluh žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách, pod ztrátou výhody splátek.11. Ve zbytku byla žaloba ve výroku II. zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina půjčky (částečný úspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z prodlení a smluvní úrok v nikoli malé částce. Soud tak má za to, že (ne)úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.