225 C 21/2024-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 448 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 464 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 778 Kč. Dále se domáhala úroku ve výši 39 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 25. 10. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem 1 984 Kč do 27. 11. 2023. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného vytvořením preskoringu, posoudila příjmy a výdaje, provedla lustrace v databázích a registrech, propočetla životní minimum a volné prostředky. Totožnost žalovaného byla ověřena skrze verifikační platbu a doklad totožnosti.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že si půjčil peníze, které nevrátil a má toho více. Na svůj dluh neuhradil ničeho.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru.4. Žalobkyně dne 25. 10. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 8 000 Kč (důkaz: výpisy z účtu, výplatní pásky žalovaného). Dne 29. 12. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě do 5. 1. 2024 (důkaz: podací lístek, předžalobní výzva). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 25. 10. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, ani z jiných listinných důkazů (důkaz: upomínky) neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.5. Z dalších provedených důkazů (výpis z CEE, rozpis nákladů, skóringová karta) soud s ohledem na výše uvedený skutkový závěr neučinil žádná skutková zjištění.6. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.8. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě.11. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví částku 8 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 8 000 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.12. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 29. 12. 2023 (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti do 5. 1. 2024. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 14,75 % ročně ode dne 6. 1. 2024. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu co do požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítl.13. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 584,54 Kč, přičemž tato částka představuje 53,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (podání žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.