225 C 72/2024-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 7. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 24 splátkách společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za sms servis ve výši 49 Kč. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 17. 7. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalovaného ověřena skrze jeho bank ID. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, CEE a ISIR. Žalovaný uhradil celkem 7 665 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 17 498 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za sms servis 196 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 23. 3. 2024 do 10. 4. 2024 ve výši 194,56 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 25 340 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na 7. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně dne 17. 7. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 20 000 Kč (důkaz: potvrzení o platbě + sdělení banky). Dopisem ze dne 8. 3. 2024, odeslaným dne 11. 3. 2024, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 7 665 Kč (důkaz: výpis čerpání, splátek a úhrad). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 17. 7. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „úvěrová smlouva“, ani z jiných listinných důkazů (sazebník, kopie občanského průkazu, potvrzení o provedení bonity klienta) neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s tvrzenými poplatky a smluvními pokutami. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.4. Soud tak měl v úmyslu na jednání žalobkyni k prokázání žalobního tvrzení ohledně uzavření smlouvy poučit ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila. Jestliže se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena.5. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě.6. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí uhradil 7 665 Kč. Tato tvrzení žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by mu bylo poskytnuto méně nebo že by uhradil více. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný jiný právní důvod transakce, dospěl soud k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. 12 335 Kč, žalobkyni také vrátit. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem žalobě z části vyhověl, co do poplatků, smluvních pokut a nákladů spojených s vymáháním byla žaloba zamítnuta.7. Vedle práva na zaplacení částky bezdůvodného obohacení vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému sepsala 8. 3. 2024 a zaslala dne 11. 3. 2024, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 14 dnů od odeslání výzvy, splatnost tudíž nastala dne 25. 3. 2024 a od 26. 3. 2024 se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení byla žaloby zamítnuta.8. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.