227 C 87/2024-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu na základě, které byl žalovanému zřízen bankovní účet č., č. účtu, . Následně dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru do výše 34 000 Kč čerpaný formou debetního zůstatku na běžném účtu. Zároveň byla sjednána povinnost hradit roční úrok ve výši 18,9 %. Pro případ prodlení byla sjednána povinnost hradit smluvní poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku a poplatek ve výši 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních podmínek. Žalovaný se zavázal zajistit na běžném účtu dostatek disponibilních prostředků a nepřekročit povolený limit kontokorentu. Žalovaný však podmínky smlouvy porušoval a do nepovoleného debetního zůstatku se dnem 1. 10. 2022 dostal. Žalobkyně proto žalovanému dne 17. 10. 2022, 7. 11. 2022 a 8. 12. 2022 zaslala písemné upomínky k úhradě dlužných částek a dne 9. 2. 2023 výzvu ke splnění smluvních podmínek. Žalovaný však svůj dluh neuhradil, proto žalobkyně celý úvěr ke dni 31. 3. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl dále dne 8. 12. 2023 pod hrozbou žaloby upomínán k úhradě dlužné částky, avšak nic neuhradil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 34 000 Kč, poplatky za upomínání ve výši 1 650 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 34 000 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok od 1. 9. 2022 do 20. 11.2023 ve výši 7 017,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 17. 10. 2022 do 20. 11. 2023 ve výši 1 922 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 35 560 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnost na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. , č. účtu, . Listinu podepsali oba účastnici.6. Z žádosti o poskytnutí úvěru a záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaný požádal o kontokorentní úvěr do výše 34 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 17 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč. Splátky jiných úvěrů žalovaný neměl. Žalobkyně následně provedla ověření bonity žalovaného a úvěruschopnosti v rejstřících BRKI, NRKI a SOLUS s negativními výsledky.7. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , předsmluvních informacích ke kontokorentu, obchodních podmínek pro kontokorent, sazebníku , Anonymizováno, pro fyzické osoby – občany účinného od 1. 11. 2021 a záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr do výše 34 000 Kč čerpaný formou debetního zůstatku na běžném účtu. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se pak zavázal na konci každého měsíce disponovat s dostatkem peněžních prostředků a nejméně jednou za 6 měsíců splatit úvěr společně s úroky a poplatky. Dále se žalovaný zavázal na svém běžném účtu zajistit měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Žalovaný se také zavázal platit z úvěrovaných prostředků smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně, RPSN bylo 20,94 % ročně. Pro případ porušování povinností žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Dále byl sjednán poplatek za upomínání ve výši 500 Kč a poplatek za výzvu ke splnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč. Listina byla podepsána oběma účastníky.8. Z přehledu splácení kontokorentního úvěru a stavu jistiny a příslušenství bylo zjištěno, že žalovaný v období od 11. 4. 2021 do 30. 9. 2022 úvěr řádně splácel. Od 1. 10. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení. Ke dni 20. 11.2023 činil dluh na jistině 34 000 Kč, na úrocích 7 017,32 Kč, na úrocích z prodlení 1 922 Kč a na poplatcích 1 650 Kč.9. Z výzev ze dne 17. 10. 2022, 7. 11. 2022, 8. 12. 2022, 12. 1.2023, 9. 2. 2023 a dodejek bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, zároveň byl upozorněn na možný vznik poplatků za upomínání ve výši 500 Kč a poplatků ve výši 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních podmínek.10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 4. 2023 a dodejky ze dne 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 31. 3.2023 zesplatnila úvěr, neboť žalovaný dlouhodobě nehradil splátky. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, který byl ke dni 1. 4. 2023 vyčíslen na 39 796,69 Kč. Dluh měl žalovaný uhradit do 9. 4. 2023.11. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2023 a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzýván k okamžitému zaplacení dluhu.12. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 11. 2. 2015 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro danou věc.13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a)právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný částku čerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že žalovaný řádně uhradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném vedle uhrazení jistiny i příslušenství s poplatky. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo.19. Odůvodněný je také nárok na příslušenstv