23 C 55/2019-741 — Okresní soud v Kladně

1. Okresní soud v Kladně rozsudkem čj. 23 C 55/2019-500 ze dne 28. 7. 2022 rozhodl o vypořádání společného jmění manželů a zamítl návrh žalobkyně na vypořádání částky 1 286 000 Kč představující 1/7 hodnoty pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , na němž se nachází budova čp. , Anonymizováno, , a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , a to podle dohody účastníků ze dne 3. 8. 2007. Soud tuto částku nevypořádal proto, že tento nárok nespadá s ohledem na závazkový vztah založený před uzavřením manželství do společného jmění manželů. Dále Okresní soud v Kladně tímto rozsudkem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil účastníkům povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně na nákladech každému 50 %.2. O odvolání účastníků rozhodl Krajský soud v Praze svým rozsudkem čj. 28 Co 19/2023-635 ze dne 18. 5. 2023 a soudu prvního stupně uložil v dalším řízení rozhodnout o návrhu žalobkyně na zaplacení částky 1 286 000 Kč (s upozorněním, že žalobkyně ve svém podání ze dne 19. 7. 2022 svůj nárok rozšířila na 1 671 429 Kč), a to po zohlednění, že jde v projednávané věci o objektivní kumulaci nároků. Protože v rámci odvolacího řízení byly zrušeny i závislé nákladové výroky, byl soud zavázán respektovat nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1441/11 ze dne 22. 9. 2011, který nebyl překonán postupem podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je zásada úspěchu ve věci.3. Zdejší soud po nařízení jednání dne 8. 4. 2024 stran nároku žalobkyně o zaplacení částky rovnající se 1/7 investované částky do nemovitostí s odkazem na dohodu účastníků ze dne 3. 8. 2007 po rozhodnutí o změně žaloby na částku ve výši 1 671 429 Kč (kdy o této změně bylo pravomocně rozhodnuto usnesením čj. 23 C 55/2019-678 ze dne 26. 2. 2024) avizoval účastníkům vývoj judikatury stran nákladů řízení v tom smyslu, že nehodlá žádnému z účastníků řízení o projednání společného jmění manželů přiznat náklady řízení. V rámci tohoto jednání uvedl žalovaný, že 5. 4. 2024 odeslal žalobkyni návrh smíru s tím, že je ochoten vyplatit jí 1 000 000 Kč, a tímto krokem chtěl docílit zlepšení vztahů mezi účastníky. Protože žalobkyně nebyla přítomna u jednání, právní zástupce sdělil, že nezbyde, než zadat znalecký posudek ohledně stanovení obvyklé ceny nemovitosti. Za této situace žádal právní zástupce žalovaného o přistoupení k mediaci, kterou však soud nenařídil i s ohledem na celkový průběh sporu, kdy od žalovaného de facto neměl žádné vyjádření ohledně tohoto nároku žalobkyně. Protože právní zástupce žalovaného požadoval odročit jednání a nařídit žalobkyni, aby se dalšího jednání účastnila osobně (když k takovému postupu není za situace, kdy je žalobkyně řádně zastoupena advokátem, prostor), poskytl soud ještě poslední možnost mimosoudního jednání před zadáním znaleckého posudku. Poté žalobkyně vznesla nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 1 671 429 Kč počínaje 20. 7. 2022 do zaplacení. K tomu se právní zástupce žalovaného vyjádřil v tom smyslu, že pokud žalobkyně k nabízenému dalšímu smírnému jednání nepřistoupí, je připraven zaslat námitky k titulu, od kterého se odvíjí její nárok. Tyto zatím neposílal z toho důvodu, že si chtěl ponechat naději na smírné jednání ve věci. Pro úplnost je nutné uvést, že po podání žaloby se k tomuto návrhu žalobkyně žalovaný vyjádřil v rámci jednání soudu dne 15. 3. 2021 tak, že navrhl soudu k položce žalobkyně stran vypořádání podílu na domě ve Slaném s odkazem na judikát sp. zn. 22 Cdo 3058/2017 nepřihlížet, neboť se jedná o závazkový vztah založený před uzavřením manželství.4. Dle dohody o finančním podílu na nemovitosti p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 3. 8. 2007 vyplývá, že účastníci vložili do financování pozemku finanční částky ve výši 825 000 Kč a 4 800 000 Kč s tím, že pro případné budoucí finanční vyrovnání byl stanoven poměr 1:6 z aktuální odhadní ceny rodinného domu a pozemku. Tato dohoda byla uzavřena v souladu s § 51 zákona č. 40/1964 Sb.5. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, ze dne 13. 5. 2024 vyplynula aktuální obvyklá cena oceňovaných nemovitostí evidovaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , a to ve výši 12 300 000 Kč.6. Po poskytnutí prostoru k mimosoudnímu jednání proto soud odročil jednání na 30. 5. 2024 s tím, že právní zástupci účastníků se zavázali zaslat soudu výstup z jednání do 15. 5. 2024. Již 9. 4. 2024 soud od žalobkyně obdržel další změnu žaloby, když požádala i o zákonný úrok z prodlení z částky 1 286 000 Kč počínaje 13. 9. 2019 do 19. 7. 2022. Žalovaný ve slíbeném termínu 15. 5. 2024 sdělil soudu, že se při jednání se žalobkyní pokusil vznést nový návrh smírného řešení (jeho znění neuvedl) a sdělil rovněž, že zadal ke zpracování znalecký posudek. Stejného dne 15. 5. 2024 obdržel soud i sdělení od žalobkyně, a to v tom smyslu, že ke smírnému vyřešení věci nedošlo. Žalobkyně poté reagovala na vyjádření žalovaného ze dne 15. 5. 2024 v tom smyslu, že na plánované schůzce neměl žalovaný snahu mimosoudně řešit jakýkoli finanční spor, cílem plánované schůzky bylo výlučně probrat záležitosti týkající se dětí. Žalobkyně z tohoto důvodu z této schůzky odešla. Žalobkyně proto trvala na tom, aby jí žalovaným byla uhrazena částka v souladu s obvyklou cenou nemovitosti, kdy byla ochotna bavit se maximálně o úrocích z prodlení a o nákladech za právní zastoupení. Následně soud obdržel vypracovaný znalecký posudek č. , č. účtu, ze dne 13. 5. 2024 zadaný žalovaným, kterým byla určena obvyklá cena nemovitých věcí. Žalobkyně s výsledkem znaleckého posudku souhlasila, uvedla, že není zapotřebí výslech znalce.7. U dalšího jednání soudu dne 30. 5. 2024 žalobkyně změnila žalobu na požadovanou částku 1 757 142,80 Kč v souladu se závěrem znaleckého posudku a současně požadovala i zákonný úrok z prodlení z této částky od 31. 5. 2024 do zaplacení. S tímto nárokem uplatněným a měněným v průběhu řízení až s odstupem času žalovaný nesouhlasil a uvedl, že úrok z prodlení by bylo možné přiznat pouze v situaci, kdy je najisto postavena hodnota nemovitosti, neboť je nutné mít najisto postaveno, jakým způsobem se do nároku mohl promítat případný růst či pokles cen nemovitostí. Souhlasil s tím, že nárokovaný úrok z prodlení lze mít za oprávněný až od 14. 5. 2024, kdy byla vyčíslena cena znaleckým posudkem. Tento pohled na věc je nutné akceptovat i s ohledem na časový úsek, v rámci kterého se nárok posuzuje. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že dohodou nebyla sjednána splatnost tohoto nároku, a navíc má tento nárok povahu investice, která se průběžně zhodnocovala dle vývoje na trhu nemovitostí. V případě přiznání úroku z prodlení dle požadavku žalobkyně by mohlo dojít případně ke dvojímu zhodnocení investice (podílu na nemovitosti), která se průběžně zhodnocovala dle růstu na trhu nemovitostí.8. Za dané situace soud vyhodnotil, že dle sjednaného obsahu dohody účastníků dne 3. 8. 2007 lze za oprávněný požadovat pouze nárok žalobkyně na úrok z prodlení od 14. 5. 2024, kdy je najisto postavena cena předmětných nemovitostí.9. U tohoto jednání soudu dále žalovaný upřesnil, že se pokoušel věc vyřešit smírně, kdy nabídl žalobkyni k vyplacení 1 600 000 Kč, ale protože neobdržel odpověď, přistoupil k zadání znaleckého posudku. Tuto částku hodlal uhradit tak, že by žalobkyni zaplatil nabízený 1 000 000 Kč a doplatil by hypotéku, což činí dohromady 1 600 000 Kč. U jednání soudu vznesl právní zástupce žalobkyně dotaz, zda je žalovaný ochoten zaplatit i část úroku z prodlení a část nákladů řízení s tím, že žalovanému byl poskytnut prostor pro poradu se svým advokátem. Ani tento pokus o smírné vyřešení nevyšel, žalovanému bylo nabídnuto, aby z úroků z prodlení uhradil alespoň 70 % s tím, že si každý ponese svoje náklady sám. Na tuto nabídku žalovaný reagoval tak, že odmítl zaplatit 1/7 obvyklé ceny nemovitosti, neboť považoval za správné si z takto určené částky odečíst 867 000 Kč svých nákladů. U jednání jeho právní zástupce založil výpočet nákladů ze dne 30. 5. 2024, a to ve výši 867 638 Kč, neboť i přes sdělený názor soudu nesouhlasil s postupem dle stávající judikatury Ústavního soudu, zejména pak s postupem vysloveným v nálezu IV. ÚS 404/2022. Dle jeho názoru je nutné vycházet ze zvláštních okolností tohoto případu, mezi které se řadí mj. nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Žalovaný byl přesvědčen, že v posuzovaném případě je namístě tento postup, neboť žalobkyně nebyla aktivní věc řešit smírně a její jednání ohledně vypořádání závodu , právnická osoba, lze hodnotit za jednání šikanózní. Žalovaný rovněž zmínil, že sám odvolací soud odkazem na starší judikaturu zdejšímu soudu udělil závazný pokyn postupu.10. Zdejší soud se nepřiklání k výkladu celé situace k názoru žalovaného, má za to, že pokyn odvolacího soudu v bodě 77. rozsudku čj. 28 Co 19/2023-635 ze dne 18. 5. 2023 nevyznívá jako zákaz použití novější judikatury