218 C 217/2025-37 — Okresní soud v Kladně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně vnikl tento nárok z titulu porušení smlouvy o vedení účtu č. , č. účtu, , kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 14. 10. 2021.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 14. 10. 2021 se žalobkyní smlouvu označenou jako Smlouva o vedení účtu u , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet (, Anonymizováno, ) č. , č. účtu, . Součástí uvedené smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně a sazebník poplatků, na něž smlouva přímo odkazovala. Z obchodních podmínek vyplývá, že pokud není účastníky smlouvy sjednán povolený debet, je záporný zůstatek na běžném účtu považován za debet nepovolený a je okamžitě splatný bance. Není-li nepovolený debetní zůstatek uhrazen do 30 dnů ode dne jeho vzniku, je žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy. Podle výpisu z předmětného účtu vykazoval účet žalovaného ke dni 31. 5. 2023 zůstatek 0,00 Kč. Po tomto datu byly na účtu provedeny dne 23. 6. 2023, 24. 7. 2023, 23. 8. 2023, 25. 9. 2023, 23. 10. 2023 a 23. 11. 2023 platby označené jako pojištění úvěru , č. účtu, v celkové výši 11 977,50 Kč (6 x 1 996,25 Kč). Žalovaný byl o zaplacení debetního zůstatku marně upomínán, a proto žalobkyně dopisem ze dne 24. 4. 2024 od smlouvy o účtu odstoupila. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2025. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dluh uhradil.4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na všeobecné obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o běžném účtu ve smyslu ustanovení § 2662 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy zřídila žalobkyně žalovanému shora označený běžný bankovní účet. Žalovaný v rozporu s uvedenou smlouvou a obchodními podmínkami čerpal z účtu finanční prostředky tak, že ke dni 23. 11. 2023 vykazoval jeho účet záporný zůstatek v celkové výši 11 977,50 Kč. Podle obchodních podmínek žalovanému vznikla povinnost s okamžitou splatností záporný zůstatek žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, vzniklo žalobkyni právo odstoupit od smlouvy o účtu a požadovat po žalovaném sjednaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to ode dne čerpání nepovoleného debetu. Protože se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 977,50 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.