220 C 210/2025-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 10 091,15 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 3 pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč včetně poplatku a sjednaných poplatků za navazující služby. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 8 991,15 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 2x 500 Kč a poplatku za vedení tarifu ve výši 100 Kč, přičemž zákonný úrok z prodlení žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od 24. 7. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu ze dne 11. 9. 2019, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému platební služby (důkaz: rámcová smlouva ze dne 11. 9. 2019). Smlouvou o rozložení platby ze dne 22. 3. 2025 strany sjednaly službu rozložení platby, podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 3 měsíčních splátkách po 4 500 Kč počínaje od 13. 4. 2025 včetně poplatku. Strany dále sjednaly poplatek za velký tarif 100 Kč měsíčně (důkaz: smlouva o rozložení platby ze dne 22. 3. 2025, standartní informace o spotřebitelském úvěru; všeobecné obchodní podmínky; ceník, splátkový kalendář).5. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z úvěrové zprávy a výpisu z běžného účtu. Žalovaný průměrně hospodařil s příjmem 25 tis. měsíčně (důkaz: úvěrová zpráva, výpis z účtu za období od 1. 12. 2024 do 28. 2. 2025).6. Žalovaný čerpal dne 22. 3. 2025 převodem na účet částku ve výši 13 500 Kč, uhradil celkem 4 508,85 Kč (důkaz: doklad o načerpání, přehled plateb). Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou od 13. 5. 2025, žalobkyně účtovala náklady na vymáhání dne 28. 5. 2025 ve výši 500 Kč a dne 23. 6. 2025, dále účtovala poplatek za velký tarif 100 Kč (důkaz: výpis z účtu, ceník, přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání).7. Žalobkyně opakovaně kontaktovala žalovaného formou elektronické pošty a sms, dále vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu přípisem ze dne 14. 7. 2025 (důkaz: výzva ze dne 14. 7. 2025, výpis komunikace).8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.9. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ust. § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a)právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.13. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně hradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném uhrazení jistiny. Povinnost k úhradě poplatku za vedení tarifu taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení.15. Ve vztahu k náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2x 500 Kč dospěl soud k závěru, že tento nárok je důvodný. Účelně vynaložené náklady spojené s prodlením dlužníka nemají povahu paušalizované náhrady újmy, nýbrž představují reálně vzniklou újmu a musí být tedy v řízení řádně prokázány. Na tomto závěru nemění nic ani dikce ustanovení, ze které plyne, že tyto náklady (a jejich výši) lze s dlužníkem sjednat. I pokud si žalobkyně a žalovaný sjednali tuto náhradu paušálním způsobem, musí být v řízení existence a účelnost nákladů prokázána, přičemž v řízení má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě a to různými komunikačním prostředky. Náklady s prodlením žalovaného žalobkyni tedy vznikly, přičemž tyto náklady soud posoudil jako účelné. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 13. 6. 2025 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky ust. § 122 odst. 4 SpÚ, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) ve výši 100 Kč bez DPH. O dani z přidané hodnoty nebylo rozhodnuto v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. V dané věci se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vz