222 C 180/2025-68 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 38 462,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 22. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 56 100 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný načerpal celkem částku 17 000 Kč, kterou se zavázal splatit včetně poplatků a úroků. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož žalobce úvěr ke dni 24. 4. 2025 zesplatnil. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací sdělených žalovaným, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku a dalších registrů. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 16 999,48 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 337,73 Kč, úroku ve výši 18 507,35 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 76,86 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 824,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 715,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 18 238,76 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, smlouva však nebyla podepsána žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Ze zprávy banky a z přehledu transakcí bylo prokázáno, že žalobce zaslal dne 22. 12. 2024 částku 8 000 Kč, dne 26. 12. 2024 částku 3 x 1 000 Kč a dne 29. 12. 2024 částku 6 000 Kč (tj. celkem částku 17 000 Kč) na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce v interní tabulce eviduje k žalovanému informace o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 25 807 Kč, o výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem v částce 25 800 Kč, o výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení v částce 5 000 Kč, o výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky v částce 7 000 Kč, o výši dalších nezbytných výdajů v částce 1 000 Kč a o výši ostatních zbytných výdajů v částce 2 000 Kč. Z výzvy vč. potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil pouze vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti, tedy interní listinu, ve které mohl uvést jakékoliv údaje. Pokud příjmy a výdaje žalovaného žalobce soudu nijak nedoložil, nelze přezkoumat, zda žalobce skutečně posoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, přičemž soud podotýká, že již z interní listiny vyplývá, že splátky půjček tvoří nejnákladnější položku z výdajů žalovaného. Žalobce tak soudu neposkytl dostatečná tvrzení a nepředložil žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumal a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.12. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl částku 17 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 17 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdův