230 C 117/2025-140 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 85 380, 23 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce č., hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 20,7 % ročně a poplatky. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že vyhodnotila jeho příjmy a výdaje a prověřila ho v registrech. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 22. 11. 2024 zesplatnila. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán k úhradě dluhu. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 84 881,23 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok od 17.5.2024 do 22. 11. 2024 ve výši 9 792,74 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 31.5.2024 do 22. 11. 2024 ve výši 540,33 Kč, poplatek za odeslanou výzvu ve výši 499 Kč, úrok ve výši 20,7 % ročně z částky 84 881,23 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 84 881,23 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne 8.9.2025 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Z listiny nazvané jako „Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb“ ze dne 11.2.2023 a údajů klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu na základě, které byl žalovanému zřízen běžný bankovní účet č. , č. účtu, a vydána debetní karta. Listinu podepsaly obě smluvní strany.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, produktových podmínek pro osobní úvěry a všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 17.2.2023 uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázalo tuto částku vrátit společně s úroky, a to formou 60 měsíčních splátek po 2 689 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 20,7 % ročně. RPSN bylo 22,8 %. Celkem měl žalovaný zaplatit 161 286,83 Kč. Součástí dohody bylo i ujednání o poplatcích za upomínání, výše tohoto poplatku byla 499 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru. Listiny podepsaly obě smluvní strany.5. Z údajů o žalovaném a z protokolu o ověření úvěruschopnost klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný je svobodný a žije u rodičů. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má středoškolské vzdělání a je zaměstnancem s příjmem ve výši 32 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného jsou 2 000 Kč, ostatní výdaje jsou 2 000 Kč.6. Z přehledu zůstatků bylo zjištěno, že žalovaný dne 17.2.2023 čerpal částku ve výši 100 000 Kč. Dne 31.1. 2024 byl žalovanému naúčtován poplatek za upomínání ve výši 499 Kč. Počínaje dnem 31.5. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení, neboť přestal řádně a včas hradit splátky.7. Z výzvy ze dne 22. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dluhu. Současně bylo žalovanému oznámeno okamžité zesplatnění celého úvěru.8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě, ze seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2025 ve spojení s přehledem podacích čísel ze dne 27. 2. 2025 a ze dne 28. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2025 ve spojení se seznamem předžalobních výzev ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného pod hrozbou žaloby k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Z hlediska právního má soud za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném vedle uhrazení jistiny i kapitalizované příslušenství, přičemž je nutné zmínit sjednaný nízký smluvní úrok a poplatky. Pohledávka na zaplacení těchto částek za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalovanému dostačující.17. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazek žalovaného vůči žalobkyni platně vznikl a dospěl, přičemž žalovaný v řízení zánik tohoto závazku netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit. S ohledem na požadovaný úrok ve výši 20,7 % ročně od 15.1.2025 do zaplacení a na aplikaci § 122 odst. 4 SpÚ nebylo však možné žalobkyni přiznat úrok ve sjednané výši po celou požadovanou dobu,