230 C 168/2025-77 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 24.11.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě předala téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti, jež se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 7 245 Kč v 52 týdenních splátkách po 313 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení. Od uzavření smlouvy na dlužnou částku uhradil celkem 5 600 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 1.2.2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 705,67, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 4 989,33 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 705,67 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 5 705,67 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.2. Žalovaný v rámci jednání tvrdil, že 9 000 Kč v listopadu 2019 skutečně obdržel. Při sjednávání úvěru se ho však poskytovatel úvěru nedotazoval na jeho příjmy ani na jeho zadlužení. Pro časový odstup si nevybavil, zda mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k zaplacení. Platby ve výši 5 550 Kč na projednávaný dluh žalovaný potvrdil. Žádal, aby mu bylo umožněno hradit dlužnou částku ve splátkách, neboť žije z životního minima na ubytovně, kdy část úhrady za bydlení si odpracovává formou úklidu; aktuálně bude nastupovat do VTOS.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že dne 24.11.2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali v listinné podobě smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 9 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal za tuto půjčku zaplatit poplatek ve výši 7 245 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 560 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 245 se žalovaný zavázal splácet v 52 splátkách po 313 Kč.5. Z předžalobní upomínky a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.3.2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo odesláno na adresu žalovaného dne 21.3.2025.6. Z výzvy k plnění ze dne 10.2.2022 včetně podacího lístku ze dne 11.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 17.3.2022. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného dne 11.2.2022.7. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.11.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 245 Kč. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá zejména z předložené listiny smlouvy o úvěru včetně dokumentů dokládajících kontraktační proces a z prokazatelného připsání finančních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované.15. V daném případě žalobkyně uvedla, že nejprve ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka.16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz us