28 C 56/2022-276 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce, původně s žalovaným 2., se žalobou ze dne 10. 11. 2022 domáhal určení, že je dědicem zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, . Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je synem zůstavitele. V rámci dědického řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, u soudní komisařky JUDr , jméno FO, byla žalovanou 1. předložena listina o vydědění ze dne , datum, . Žalovaná prohlásila, že je sepsána strojově, podepsána vlastní rukou zůstavitele a dvěma svědky. V rámci listiny vydědil zůstavitel oba své syny, přičemž jako důvod uvedl, že ani jeden ze synů o něho trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Ani jeden ze synů se o něho vůbec nezajímal a nespojil se s ním nejméně 10 let. Tím je u obou synů, a to , Jméno žalobce, i , Jméno advokáta C, , naplněn důvod vydědění ve smyslu 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Důsledky vydědění pak vztáhnul i na potomky obou synů. Žalobce i žalovaný 2. byli dne 31. 5. 2022 seznámeni soudní komisařkou s listinou o vydědění a s tím, že je soudní komisařka je poučila o nutnosti podat žalobu v případě, že chtějí dědit po zůstaviteli. Dne 5. 6. 2022 žalobce i žalovaný 2. sdělili, že mají v úmyslu podat žalobu, dne 14. 10. 2022 pak sdělili soudní komisařce, že uplatňují neplatnost listiny o vydědění. Dne 31. 10. 2022 pak žalobce a žalovaný 2. neodmítli dědictví po zůstaviteli. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pak byl žalobce a žalovaný 2. odkázán k podání žaloby do dvou měsíců od právní moci usnesení. Žalobce má za to, že je potřeba zjistit, zda listina o vydědění ze dne 5. 10. 2010 splňuje veškeré formální náležitosti. Poukázal na potřebu prokázání totožnosti zůstavitele, svědek musí vědět, jak daná osoba vypadá nebo musí být prokázaná totožnost zůstavitele, což nebylo prokázáno v případě svědkyně , jméno FO, . Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24 Cdo 3356/2023, a sp. zn. 21 Cdo 1706/2018. Dále namítá v tomto řízení neplatnost vydědění, neboť nebyl naplněn důvod vydědění spočívající v neprojevování opravdového zájmu, který jako potomek projevovat měl. Žalobce poukázal na aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3069 o. z. Současně poukázal na totožnost důvodu vydědění uvedeného v § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a v § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. Podle praxe Nejvyššího soudu ČR je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedno z hledisek, které je nutné posuzovat je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tedy zda sám zůstavitel měl zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu pouze tam, kde zůstavitele o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka přímo citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. Poukázal pak na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 48/2000, a ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012. Nelze klást ani na roveň chování rodiče a chování dítěte (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97). Žalobce o zůstaviteli nic neví od rozvodu jeho rodičů, tedy od osmdesátých let minulého století. Tehdy byl žalobce malé dítě. Žalobce odhaduje poslední kontakt se zůstavitelem na konci osmdesátých let minulého století. Ostatně i sama žalovaná 1. připouští kontakt zůstavitele se svými syny. Irelevantní je to, byl mezi matkou žalobce a zůstavitelem konfliktní vztah. Zůstavitel jako otec neprojevoval o žalobce ani o žalovaného 2. žádný zájem. Žalobce si nepamatuje, že by jim zůstavitel někdy zavolal, zajímal se o ně, vzal je na výlet či dovolenou, koupil dárky k narozeninám či Vánocům či jim k narozeninám či k svátku popřál. Zůstavitel se nikdy nezajímal o to, kde jeho potomci studují či jaké mají zájmy. Potomci nebyli pozváni ani na svatbu s žalovanou 1. Příčinou nezájmu žalobce o zůstavitele je absolutní nezájem zůstavitele o něho, a to od samého dětství. V důsledku jeho nezájmu tak nedošlo k vybudování vztahu. O úmrtí zůstavitele se žalobce a žalovaný 2. dozvěděli od soudní komisařky. Je nutné poukázat, že nezájem zůstavitele je patrný také ze samotné listiny o vydědění, neboť je v ní uvedeno špatné datum narození žalobce a špatné bydliště žalobce a žalovaného 2. Dle žalobce tak nebyl naplněn důvod vydědění. Současně má za to, že se jedná o spor o dědické právo, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5115/2015.2. Žalovaná 1. se k žalobce vyjádřila tak, že žalobu neuznává a považuje ji za nedůvodnou, navrhla zamítnutí žaloby. Listinu o vydědění ze dne 5. 10. 2010 zůstavitele , jméno FO, považuje na pravou, správnou a platnou. Totožnost svědků dané listiny pak byla prokázána nebo osvědčen, pokud jeden ze svědků uvedl, že si vyžádal průkaz totožnosti a druhá svědkyně uvedla, že byla zaměstnankyní v advokátní kanceláři, kde zůstavitel odebíral právní služby. Nejsou tedy pochybnosti o tom, že by svědci nevěděli, s kým jednají. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce nijak nepopírá, že o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem. Žalovaná 1. poukazuje na to, že zůstavitel po rozvodu s matkou žalobce a žalovaného 2. vyvíjel snahu, aby mohl být se svými syny v kontaktu. Styku zůstavitele se syny však bránila jejich matka. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, byla schválena dohoda rodičů, kterou bylo umožněno zůstaviteli stýkat se s nezletilým žalobcem a žalovaným 2. jednou za 14 dní v sobotu a v neděli, dále v období Vánoc, Velikonoc a letních prázdnin. Od počátku však matka žalobce a žalovaného 2. styky s nezletilými obstruovala, z toho důvodu byl podán ze strany zůstavitele návrh na výkon rozhodnutí. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, pak byla matce uložena pokuta za nerespektování rozsudku, poté dále usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, . Z toho je patrné, že zůstavitel jevil o své potomky zájem, avšak kontakt s nimi nemohl být realizován z důvodu na straně jejich matky. Je nutné poukázat i na závěry znalce v rámci znaleckého posudku opatřeného v rámci opatrovnického řízení, ve kterém znalec uvedl, že matka jejich děti o povinnost realizovat styk s otcem ani neinformovala, naopak jim sdělila, že rozhodnutí je na nich a negativně je proti zůstavitele ovlivňovala. Po dvou letech snah zůstavitele přestal zůstavitel s odporem matky bojovat se smířením, že až žalobce a žalovaný 2. dovrší takové mravní a rozumové vyspělosti a až nebudou pod vlivem své matky, sami budou zůstavitele, svého otce, kontaktovat, což se však nikdy nestalo. Období bezprostředně následující po rozpadu vztahu bylo zcela zásadním obdobím (a contrario rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3435/2006). I přes poškozování vztahu žalobce a žalovaného 2. se zůstavitelem ze strany matky, muselo být žalobci i žalovanému 2. zřejmé, že a to s ohledem na jejich tehdejší věk a rozumovou vyspělost, že o ně měl zůstavitel zájem. Po dosažení zletilosti a odstěhování se z bydliště matky již zůstavitel nedisponoval kontaktními údaji na žalobce a žalovaného 2., ačkoliv on sám bydlel dlouhodobě na stejné adrese. Pokažené vztahy se syny zůstavitely nebyly lhostejné, byl lítostivý při zvláštních příležitostech v roce, pocity lítosti a smutku se stupňovaly s jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, v té době v synech neměl oporu. Zůstavitel tak měl zájem o styk s žalobcem, snažil se ho utužovat a zachraňovat. Příčina rozbití vztahu je tak výlučně na straně matky žalobce a žalovaného 2. Současně žalovaná 2. uvedla, že vyděděný nepominutelný dědic není v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, účastníkem pozůstalostního řízení a svých práv se může domáhat v rámci sporného řízení, nikoliv touto žalobou.3. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil.4. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zastaveno řízení, kterým se , Jméno advokáta C, jako žalobce b) domáhal určení, že je dědicem , jméno FO, . Při jednání dne , datum, navrhl žalobce vstup , Jméno advokáta C, na stranu žalované. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , připustil soud přistoupení , Jméno advokáta C, na stranu žalovanou.5. Z usnesení Okresního soudu v Kladně